Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

DŮM SMUTKU

20. 11. 2012
25
50
2756
Autor
srozumeni

Ta atmosféra se jen špatně přenáší, je to jen takový pokus, několik střípků vzpomínek na lidi, kteří mi byli po dobu tří týdnů, blízcí. Svým způsobem mi i pomohli. Doufám, že i já jim.

Vzpomínám na dům smutku. Ne kriminál, ale psychiatrie, oddělení C. Běžné deprese, těžké, to jo. Několik pokusů o sebevraždu. Tenkrát na jaře se jich urodilo hodně. Tu a tam psychóza. Dlouhou chodbou chodil muž celé hodiny. Od vchodových dveří ke kuřárně a zpátky. Obě ruce ve fáčích. Třásl jimi, aby ulevil bolesti. Prý hlasy mu řekly, ať se podřeže. Nevyšlo to a šlachy jsou naštěstí v pořádku. Znali jsme své niterné příběhy navzájem. Bylo hodně času povyprávět a povyslechnout. Krásná atraktivní žena. A přesto něčím zvláštní. Úzkostně hlídá svůj zevnějšek. Tak malé sebevědomí v dokonalém obalu. Co za tím vězí... Tolik osudů na jednom místě. Každý tak jiný a jedinečný. Přesto je něco pojí k sobě. Chodby, pokoje a kuřárna oddělení C.

50 názorů

srozumeni
12. 12. 2012
Dát tip
Děkuji Petře.

Vampirelord
12. 12. 2012
Dát tip

Jo jo taky tam patřím......a dost z nás, ale kdo si to přizná......:(.Tipuji.


srozumeni
06. 12. 2012
Dát tip
Dekuji

Dobré*


srozumeni
05. 12. 2012
Dát tip
koloušku děkuji

koloušek
03. 12. 2012
Dát tip

Smutné domy, smutné osudy. V podobném jsem také chvíli byla, i když tam sebevraždy nebyly. T*


srozumeni
01. 12. 2012
Dát tip
Jiří, díky.

nostalgik
28. 11. 2012
Dát tip

Každý, i ten nejmenší dům se může proměnit na dům smutku.  

Stačí tak málo...

*


NaNov2
22. 11. 2012
Dát tip

unisex: Myslím, že jsi trošičku chvátal při čtení mého komentáře. Takže jak jsem došla k tomu, že psychiatrické léčebny jsou místem koncentrované bolesti? Podle mého nejen ty... a tak jsem to také formulovala. Jsou to i jiná nemocniční oddělení.

Stejně jako jsem na druhou stranu neřekla, že venku je to jen samá řešitelná sranda. To rozhodně není, a myslím, že o tom zdaleka nejen já vím své. Ale vidím dnes a denně jak se v podstatě z řešitelných věcí kolikrát dělají naprosto zbytečná „dramata“... někdo ale pochopí, že dělal z komára velblouda, až když toho velblouda potká, protože do té chvíle ani netušil, jak velké je to zvíře. Ostatně neslyšela jsem to pouze z jedněch úst onkologického pacienta nebo jeho blízkého: „Jaké blbosti, jaké malichernosti jsem dřív řešil, v čem všem já viděl životní problém… tohle je problém“. Nemoc je vždy problém, ať už je léčena kdekoliv, např. i na psychiatrii. Nemoc je vždy bolest (ať už na těle nebo na duchu) a na tom tedy opravdu nic veselého není… tak já vnímám autorčiny domy smutku.

Já v tomhle díle necítím žádné (a tím méně negativní) ocejchování naší psychiatrie, či zjednodušování problematiky tím, že by se dělali z psychiatrických pacientů sebevrazi, bizarní chodboví pochodovači. Realitou ale je, že mnozí se těmito pacienty stávají právě po neúspěšném sebevražedném pokusu. Stejně jako je realitou, že se pochoduje po chodbách… nejen na psychiatrii, pokud nám to aktuální stav dovolí. Jako bizarní to může vnímat a popsat jen ten, kdo se nevcítí… a tím rozhodně není ten, kdo sám někdy pochodoval. Na mnohdy osamělém, do sebe uzavřeném „pochodování“ totiž nic podivného, výstředního není… je v určité chvíli spíš přirozené. Naše psychiatrie nejsou domy smutku v tom smyslu, že by se život v nich nikdo nesnažil „oveselit“, mění se, a už dávno nejsou „odkladišti“ pro psychiatrické pacienty. Jsou domy smutku ve své podstatě, protože jsou místy nemoci, místy bolesti… a myslím, že o tom dílko autorky je. Alespoň já ho tak vnímám.


srozumeni
21. 11. 2012
Dát tip
Promiň, to mi nějak uniklo, prostě jsem se koukla na kartu a tam je ,,to". Napsala jsem to, co jsem napsala a žádné hlubší detaily nemám potřebu prezentovat, alespoň ne teď. Takže, když ty se chceš svobodně pohybovat a vyjadřovat, tak to dopřej i mně a jiným. Já nenapsala žádnou ,,diskusi" a vše co jsem potřebovala napsat i Tobě k Tvé kritice, jsem už napsala. Opravdu už nevím, co k tomu psát jiného. Prostě nevím, co je špatného na tom, že Ti navrhuji, abys to třeba dál již nečetl, když si prve psal, že Tě to svým způsobem rozčiluje. Měj hezký večer.

unisex
21. 11. 2012
Dát tip

Reaguji tu v mužském rodě, tak najednou nechápu, proč ze mě děláš "to". Mimochodem: nesetkal jsem se doposud s nikým, kdo by o sebevraždě lehce uvažoval. Jsi první. A myslím, že mi nemusíš doporučovat a nikam mě směřovat. Cítím se jako svobodný člověk a rád se také svobodně vyjadřuji a pohybuji. Možná, že kdybys právě zabředla do těch detailů, dostala by ses k podstatě.


srozumeni
21. 11. 2012
Dát tip
Milé unisex, nevím, jestli si tam bylo, či ne. Ale ani to není důležité. Toto dílko, pro Tebe evidentně pochybného rázu, vzniklo z mých skutečných a prožitých vzpomínek a pocitů. Bizardní chodbové pochodovače tam nepopisuji, prostě jsme se tam z nudy takhle procházeli, ta chodba byla dost dlouhá... Já osobně jsem se tam ocitla dobrovolně a v době, kdy jsem pomalu ale jistě začala o sebevraždě lehce uvažovat, vlivem těžkých depresí. V té době tam běhenm tří týdnů postupně přijali asi 17 lidí, kteří za sebou pokus o sebevraždu opravdu měli. I personál, nikoliv léčebny, ale psychiatrického oddělení fakultní nemocnice, sami byli udiveni, kolik takových případů měli v tak krátké době. A co se týče stigmatizace, tak věř milé unisex, že já jsem ta poslední, která by k tomuto měla nějaké tendence. Spíš jsem to zažila v té době z druhé strany. V podstatě jsem kvůli tomu, že jsem ,,prošla hospitalizací na psychiatrii, přišla o práci. Dokonce mi tehdy i v té nemocnici nabízeli právní pomoc, že s tím mají zkušennosti...Ale to už zabředávám do detailů, které nejsou tak podstatné. Jen se snažím vysvětlit, že já proti naší psychiatrické péči nic nemám, naopak mi pomohli a využívám se svým autistickým synem v plné míře tohoto medicínského oboru. Takže jestli na Tebe mé dílko zapůsobilo nějak dráždivě a rozporuplně, opravdu v tom nebyl žádný takový úmysl. Tak třeba mohu doporučit, abys to již nečetlo, abys bylo v klidu. Je zde spousta jiných děl, která si zaslouží jistě Tvou pozornost. Nicméně i tak mě Tvá návštěva těší a doufám, že se zase někdy přijdeš ke mně podívat. Ráda Tě uvidím.

unisex
21. 11. 2012
Dát tip

NaVov2: nerozumím, jak jsi došel k tomu, že oddělení psychiatrické léčebny je místem koncentrované bolesti.. a ani nevím, na základě čeho by tam člověk po příchodu měl dojít k uvědomnění, že to, co prožívá ve světě, jsou malichernosti a řešitelné věci..

stávající psychiatrické léčebny nejsou žádné domy smutku, jak se tu předestírá..opět tu cítím podprahově tendenci stigmatizovat psychiatrickou péči u nás, dělat s psychiatrických pacientů sebevrahy, bizarní chodbové pochodovače..


srozumeni
21. 11. 2012
Dát tip
Printe, médeo, moc vám děkuji.

médea
21. 11. 2012
Dát tip

*


Print
21. 11. 2012
Dát tip

Těřko co dodat k tomu silnému tématu...*


srozumeni
21. 11. 2012
Dát tip
Naďo, děkuji. To jsi napsala moc hezky. Vždycky se těším na Tvé komentáře, někdy mají možná víc hlavu a patu než samotné dílo...Hezký den.

NaNov2
21. 11. 2012
Dát tip

Kolikrát si říkám, že by každý měl jednou navštívit takový dům smutku, nebo jiná podobná místa s koncentrovanou bolestí, sednout si do koutku a jen vnímat... mnozí by spíš pochopili, jak často se zbytečně z malicherností a řešitelných věcí dělá velký problém, protože vlastně ani moc nevíme, co skutečný problém je... a třeba i to, jak právě obyčejná slova jsou pro ta místa ta pravá.

T***


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Romane díky.

srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Rozčilit jsem Tě určitě nechtěla a ani nikoho jiného. Zatím jsi první, kdo to píše. Co člověk, to názor. Přeji dobrou noc.

unisex
20. 11. 2012
Dát tip

no, já ti nevím, jestli tohle psaní je skládání myšlenek.. spíš v tom cítím trochu psaní pro senzaci.. pro mě ses v tý svý básni do nikoho nevcítila.. nevidím v tom empatii, pochopení jinýho světa.. trocha mě ten způsob i rozčiluje.. dobrou


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Nevím jestli ja, ale ano určitě. Jinak nevím, co Ti k tomu napsat, nepovažuji to za žádnou objevnou myšlenku. Ani jiné své výtvory, prostě si jen tak skládám své myšlenky. Nic víc a nic míň. I tak děkuji za návštěvu a přečtení. Hezký večer.

unisex
20. 11. 2012
Dát tip

to jakož e je pojí to místo ja? to je fakt objevná myšlenka


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Presne tak,svata pravda. Dekuji.

Petr.II
20. 11. 2012
Dát tip

ano, dům smutků ... ale i nadějí ...  *


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Děkuji Juliano...

Juliana
20. 11. 2012
Dát tip

Dobře přenesená atmosféra klidu s vnitřním napětím*


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Potomku díky, lépe bych to nenapsala.

srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Alegno, děkuji. Vladimíre díky. (Plzeň) sveřep, děkuji Vašku i Tobě děkuji. vílo díky za hvězdičku. Peter,bohužel jsem moc nepochopila, jestli zvláštní dojem je špatně nebo dobře, ale to neva. Díky za čtení.

srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Alegno, děkuji. Vladimíre díky. (Plzeň) sveřep, děkuji Vašku i Tobě děkuji. vílo díky za hvězdičku. Peter,bohužel jsem moc nepochopila, jestli zvláštní dojem je špatně nebo dobře, ale to neva. Díky za čtení.

Peter Rilke
20. 11. 2012
Dát tip

počúvam pri čítaní hudbu

a ona sa mi pri každom takte zadrhne

z toho ten zvláštny dojem


Stavák
20. 11. 2012
Dát tip

emotivní!

tip**


sveřep
20. 11. 2012
Dát tip

parádní závěr


Alegna
20. 11. 2012
Dát tip

marcelka to napsala přesně, vžíváš se***


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Petre,diky

srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Mozna proto,ze se tak strasne bojim te sve...dekuji.

marcela.m.
20. 11. 2012
Dát tip

vieš to,vieš sa vžiť do cudzej bolesti *


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
marcelo, děkuji za tolik hvězdiček

marcela.m.
20. 11. 2012
Dát tip

************


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
Gabi díky. Na vysvětlení, ten chlapík přestal brát z nějakého důvodů své léky. Proto se mu to takhle šíleně rozvinulo. On ty hlasy v normálním léčeném stavu neměl. Naštěstí medicína jde dopředu, takže se vyvíjejí stále lepší léky, které nemají tolik vedlejších účinků, kvůli kterým je někteří psychotici svévolně vysadí.

gabi
20. 11. 2012
Dát tip

Nevyšlo to a šlachy jsou naštěstí v pořádku.

naštěstí? určite nie je ľahké s týmito hlasmi žiť a ani pre blízkych žiť s človekom, ktorý trpí

nie, nepropagujem dokonanú samovraždu, len sa zamýšľam

ty si to napísala dobre Jéčko, spôsobom nakuknutia, naťuknutia, podnetu na zamyslenie *

 


srozumeni
20. 11. 2012
Dát tip
To je asi pravda. Však jsme tomu tehdy tak říkali. Dík.

Čudla
20. 11. 2012
Dát tip

Jde z toho smutek. *


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru