ztracená mezi slovy a činy

Všechna slova mi připadají tak žalostně prázdná...

tak nerovnocenná tomu, co představují.

A zároveň tak zřetelně hmatatelná, že se nehodí k tomu,

aby vyjadřovala nic z toho, co se smí nanejvýš šeptat, ale musí, musí se cítit....

Nechávám chlad prostoupit kůží,

abych poznala,

kde končí i začínají mé hranice,

ztiším dech a vnímám vteřiny....

pár z těch, kterým se dostalo zasloužené pozornosti, a vracím je minulosti...

cítím smutek, úzkost, bolest, stesk, bezmoc, touhu a tichý neklid...

ochromující strach z toho, že mi nějaká síla vezme to, co nikdy, ani na moment, nebylo mé...

jsem celá a přitom neúplná...

už si nepatřím...