Beze známek důstojnosti

„Přijde bouře šílenství“

klopýtám k minovému poli

prodlouženým krokem k rozmazlené existenci

a dál až k plyšovým stěnám

- vezmu si polštář z vlastních slin

než se projdu s malou Sarah

zahradou konopných obojků

propůjčím ti hrubý nástin bláznova zažívání

prázdnou rétorikou mě vlastní

leknu se až najdeš v iracionále duše

první známku intelektu

sklenka je vypita

keramika tvýho úsměvu

mě nezachrání ani na světle

moje oči zavírá šero, spavá nemoc

a dobře známá tvář…