Rovně. Asi.

Co když nikdy nedostaneš, co chceš?
Rifkele šla do sebe.
Rifkele přestala pít a přestala kouřit a začala chodit každý den poctivě do školy.
Rifkele si už pořídila všechny učebnice a poctivě se učí.
Rifkele poctivě chodí spát v devět a ráno chodí běhat.
Rifkele jí pravidelně, poctivě pětkrát denně, ovoce a zeleninu a libové maso.

Co když nikdy nedostaneš, co chceš?
Jako malej jsi chtěl bejt astronautem. Řekni mi, cos' pro to kdy udělal.
Rodiče ti řekli, že půjdeš na gympl. Osmiletej, protože jsi tak chytrej. Spolužáci ti řekli, že půjdou na vysokou. Tak jsi zjistil, že asi půjdeš taky.
V sextě, to ti bylo kolik? Šestnáct, sedmnáct? Začal jsi hrát na kytaru. Zeptal ses někdy, proč to chceš? Chtěls to protože se ti líbil ten zvuk? Chtěls to proto, že jsi zjistil, že vlatně nic neumíš. Jak tě může někdo obdivovat třeba za to, že umíš matiku, když ji všichni, se kterýma se stýkáš, umí úplně stejně? Záleží na tom, neříkej, že ne. Záleží na obdivu.

Co když nikdy nedostaneš, co chceš?
Když bylo sedmnáct mně, taky jsem hrála na kytaru. Víš, že to nic neznamená, dokud to fakt neumíš. Vzdala jsem to na začátku. Byla jsem zklamaná, že to neumím.
V devíti letech jsem začala hrát na klavír. V deseti na bicí. Vzdala jsem to na začátku. Byla jsem zklamaná, že to neumím.
Vidíš dobře, co je před tebou? Nemyslim chodník, myslim tu časovou osu a ten směr, kterým se táhne, a tvoje kroky mimo prostor, tvoje kroky po vteřinových ručičkách.
Všechno to páchne neznámem. Jde o to, jak dobře ten pach zvládneš.
Nejsem moc dlouho oficiálně dospělá, ale není to ani trochu příjemný.
Hádám, že to vzdám hned na začátku. Jsem zklamaná, že to neumím.

Rifkele šla do sebe a vůbec nic tam nenašla.