Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PARADIKTÁLNÍ SCÉNKA PANA HOLZMANA.

15. 12. 2012
0
0
523
Autor
zaslova

 

 

Obsah významu slova je souhrn všech podstatných a významných rysů, na které se dá slovo rozložit, například chalupa. Dejme tomu na slabiky, .

Chalupa? Vy už jste někdy rozložil chalupu? Opravdu? Tak to jste potom spíš musel pískat SOS, heleďte, nebylo to tenkrát spíš takhle --- ... --- ?

To byl jenom takový příklad. Abych vám přiblížil vhodné slovo.

Slovo? Jo? A už vám někdy takový slovo spadlo na hlavu? Třeba hned dvoupatrový, když už jsme u toho dobrého příkladu.

No tak dobrá, já tedy zkusím něco jiného. Co třeba ta kukadla. .

Myslíte takovou tu kukadlovitost kukadel, abych tak řek. Třebas koukněte hned tady na ta moje. To jsou teda teprva ty správný a podstatný kukadlový lynxy.

Co na mě, pane Holzmane, tak kulíte ty oči? A jaký lynxy, proboha, o čem to zase mluvíte?

No přece lynx lynx, a tady, hele, lynx lynx, za váma, jen se nelekněte, taky jeden lynx lynx, a tady nahoře na větvi taky sedí jeden lynx lynx, a tady jeden lynx lynx, dovolte, abych vám představil ještě tady toho: lynx lynx. Zkrátka samej lynx lynx. A všichni maj na uších štětičky našpicovaný, jak jsou zvědaví, co na ně řeknete.

Tak to se vám přiznám, že vám teď vůbec nerozumím.

No přece jste sám před chvíli říkal podstatných a významných rysů, tak je tu máte teď seřazený, jeden lynx lynx vedle jiného lynx lynxe.

Nezlobte se, ale já stále ty vaše vývody nechápu.

Poslechněte, vaše řeči mě nikdy moc nezajímají. Ale přesto. Nechtěl vy jste vlastně říct vévody?

Proč bych měl vyslovit slovo vévody?

Sice by vám nebylo rozumět o moc víc, ale šlechtici by mi byli už srozumitelnější. Já například, pane, já mám hned čtyři krále v mariášových kartách! Mám vám je ukázat?

Promiňte. Asi jsem se nepřesně vyjádřil. Proč jste, jak bych to řekl… Proč jste sem sakra přitáhnul ty lynxe?

Tyhle hodný lynxíčky, myslíte? Jednalo se vám snad na úplném začátku o tu kukadlovitost? A nebo snad nakonec ne?

To ano. Určitě. Ale já pořád…

A o ty všechny podstatný a charakteristický rysy, jak jste snad taky říkal, a nebo ne?

Máte pravdu, to jsem také vyslovil.

Vyslovil? Kdepak, vy jste to přece jenom snad tak úplně obyčejně řek.

No tak dobrá…

A že jste chtěl rysy, tak jsem je vám sem přived. Jednoho lynxa lynxa vedle druhého lynx lynxa. Celou řadu lynx lynxů jsem vám přived. Vy je snad nevidíte? No tak, jen namáhejte, milý pane, ta svoje kukadla!

Co se mě týče, já mám představivost skvělou. Jenomže nevím, co tady mám v řadě za sebou vidět, když naprosto nevím, co to je ten lynx lynx.

Tak to vám kukadla opravdu nepomůžou. I kdybyste na ně třeba nakrásně i kukal.

Proč bych měl kukat?

No přece jako kukačka, přece. Víte co, já vám to radši ukážu. Kuku. Kuku. Kuka-dla. A teď to zkuste vy. Je to úplně snadný. Kuku. Kuku. Kukadla.

Prosím vás, přece nechcete, abych tady k tomu všemu ještě šaškoval!

Proč hned šaškovat? Ale kukat, jen tak zlehka, tak to byste přece klidně mohl. Jsme tu přece sami, nikde nikdo, pardon, jen ten lynx lynx v řadě jeden vedle druhého, nikdo jiný kromě nich vás neuvidí…

No vidíte, lynx lynx, ještě dobře, pane Holzmane, že jste to téma vrátil.

On že se teď zrovna tady někdo vrátil? Ale že jsem ho neviděl. A to mám dneska pořád ven ta svoje kukadla. Kdože se to vlastně vrátil? Jak jste to říkal? Nějako jako té…

Téma, pane Holzmane, téma.

Jo téma. Tak to jste měl říct hned. Téma. Jak bych ho neznal. To je přece to dítě. Támhle starého Téma. Ale matku, tak tu si teď zaboha nevzpomenu. Ale zřejmě se bude jednat o ten vzácný případ, že matka je zcela neznámá už hned před porodem.

Ale já přece myslel téma. Že jako budeme mít dál o čem mluvit.

Vám se opravdu zdá, pane, že jako my dva málo mluvíme? To já bych ani neřek. Přece co už já se vám tady napovídal třeba tady o těch lynxech. Třeba tady ten, nepřijde i vám úplně… Jak se teď na vás pořádně koukám. Neměli jste vy dva před porodem něco jako společnou matku?

Tak dobrá, vy sám jste se u něj zastavil. Ten váš lynx lynx, co to tedy vlastně je?

Lynx lynx? Tak to je snadný. Vy něco tak jednoduchýho opravdu nevíte?

Opravdu ne. Tak už mě, prosím, nenapínejte…

Lynx lynx? Opravdu? Vy opravdu chcete vědět něco tak jednoduchýho? Tak to jsem opravdu blázen. Chtít vědět něco tak jednoduchýho? To já jsem prostě ani vědět nechtěl. Takže jsem si je tak nějak, tak nějak tady asi tady někde v hlavě, jak se to říká… A nebo to bylo někde úplně jinde?

Myslíte vymyslel?

Ono by snad úplně stačilo míň mluvit a vždycky myslet jenom jednou, nemyslíte?

Já naopak myslím. I když ve vaší přítomnosti, pane Holzmane, to obvykle nebývá zas až tak vidět.

Vy myslíte, a já vám to stejně mám ve výsledku říct? Opravdu? A nebylo by lepší, kdybyste si to někde sám přečet? Víte přece, co je knihovna? To tam vejdete dovnitř, to musíte nejdřív dveřma… Víte vy vůbec, co jsou dveře?

My máme doma například dveře do baráku i do bytu.

Jo, opravdu? Obojí? A díval jste se pořádně?

Vždyť jste se na ně byl taky podívat.

No ano, už si vzpomínám. A že ony ty vaše…

Ale my jsme přece teď už za těmi dveřmi v knihovně.

Ach tak, málem bych zapomněl. To bude asi tím, že už jsem tady dlouho nebyl. Ale mají to tady pořád pěkné, vám povím. Takové roky jsem tu nebyl, a tu pořád mají knihu vedle knihy vedle knihy. Ne sice každou tak hezky posazenou jako my dva máme tady ty lynxy lynxy…

No, tak, pane Holzmane, tak už mě nenapínejte.

Já že vás nějak napnul? Tak to jsem si opravdu nevšimnul. To se muselo stát nějakým omylem. Ukažte. Sakra, jak to zase stojíte? Nemám vám zavolat rychlou?

Ale to ne, nic mi není, jen jsem zvědavý.

Zvědavý? Jo, opravdu? A asi tak na co? To jsem teda sám opravdu zvědavý asi tak na co.

No přece na toho lynx lynxa, co to je.

Jo, lynx lynx. Přece rys ostrovid. Chtěl jste přece charakteristické rysy, tak jsem vám jich vám sem pár přived. Nebojte se, nekoušou. Jenom se koukněte, jaký má každý ten ostrovid ostrá kukadla.

Ale, pane Holzmane, já takovéto rysy nemyslel. Já jsem měl na mysli…

To vám jako něco sedělo v hlavě?

Ale ne…

To ono, co vám v báni sedělo, už mezitím někam odešlo? Opravdu? A co to teda bylo a kam to vůbec šlo? Co je s váma? Nějak se vám ztrácejí lynxy. Teda tady jako ve tváři, která se ovšem už tak nedá nazvat, když ono už se mezitím jedná o kus něčeho jako bělovce.

Bělovce?

Já vím, měl bych říct správně křídovce. Jenomže vy jste teď přes ty vaše lynxy tak nějak mnohem bělejší.

Co je s váma? Ach tak, rozumím. Vy jste si mi teď jako leh modelem. Kdybych uměl malovat, tak bych vás teď narýsoval jako nějaký technický lynx. To by mi teď šlo opravdu náramně, když vy teď ležíte a nehýbáte se. Jenom, jestli můžu poprosit kvůli kompozici, měl byste teď otevřít co nejvíc ta vaše kukadla. 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru