APOKALYPSA

http://www.youtube.com/watch?v=NqdkDdLobX0

Na dnešek měl jsem pěkný sen
o tobě, moje milá.
Zdálo se mi, však zdálo jen,
že jsi mou ženou byla.

Tvrdý chléb chudoby rádi jsme
v lásce lámali spolu.-
Byl večer. Seděli za tmy jsme
u neprostřeného stolu.

Touha má kvésti počala.
Líbal jsem tvoje ruce.
Hlubokým dechem se zdvihala
hruď tvoje dětská prudce.- - -

V tom jsem se vzbudil. Na zemi
zavládlo přítmí ranní.
Skutečnost sevřela srdce mi
ledově studenou dlaní.

Zase mně nemožnou zdála se
jistota krutého děje,
že sladká tíž tvého těla se
v náručí jiného chvěje,

že se tvá bytost zářivá
dechem jiného chvěje,
že mi než lítost nezbývá,
hořkost a beznaděje.-

Vstal jsem a pokojem kráčel jsem
dlouhými, prudkými kroky.
Budoucí život svůj viděl jsem,
dny marné a marné roky.

U okna stanul jsem. V svítání
spaly neznámé dálky.
Tam život je, bouří povstání
a zuří vražedné války.

Nutno je v životě účast mít,
k některé přidat se straně
a svoje srdce nastavit
dobře mířené ráně.

František Gellner

„Když chceš největší odvaz, nesmíš se bát zaplatit nejvyšší cenu.“

 

Bodhi, Bod zlomu

 

„Někdy přejde nešťastná láska do těžké deprese, kdy je vlastně vyvolávajícím podnětem deprese. V tomto ohledu je zvláště nepříjemná deprese endogenní, kdy nejhorší pocity zažíváte po ránu a v noci. Při prohlubující depresi se často objevují myšlenky na sebevraždu, člověk nejí a později ani nepije, nemůže usnout, nedbá o hygienu ani o cokoliv dalšího, přestane chodit do práce či do školy. Tam už je naprosto nutná hospitalizace a nastupuje farmakoterapie. U zvlášť úporných případů, na které prášky nezabírají, pak v krajním případě ohrožení života dokonce elektrokonvulzivní terapie, léčba šoky, která má velmi dobré výsledky. Přestože obava z této terapie je veliká, pacienti, kteří jsou utrápeni depresí až za krajní mez ji vítají, protože je to jediné, co jim pomůže.“

 

Francis Mark Mondimore

 

APOKALYPSA

 

o jedné slečně …

 

slova padají na papír jako déšť do kaluží

 

dny které plynuly s Tebou jako o závod

a já nechtěl závodit

 

všechny ty dny kdy jsem si křečovitě držel ruku druhou rukou

abych nesáhnul po telefonu a nezačal Ti psát záplavu milostných textovek

všechna ta klišé co jsem nikdy nepoužíval

protože mi přišla strašně laciná

a protože v „nevztahu“ jak jsi povídala se to asi ani nesmí

o Tvých dlouhých zrzavých vlasech, které si chci nechat téct po rukou

o zelených očích ve kterých se ztrácí můj cynismus

o objetí Tvých dokonalých boků

při kterém taje, rozevírá se a exploduje moje srdce

a Tvoje oblečení, šaty, sukně a trička bez rukávů s výstřihem budící ve mně zvíře

všechny moje smysly Tě vnímali od Tvých rtů až po temná zákoutí Tvojí mysli

rozlomila jsi všechno Zlo ve mně tak jako žádná jiná princezna co jsem kdy držel za ruku

nejradši bych Ti psal dopisy a lepil je  po stěnách v metru jako v Románu pro ženy

i když si myslím, že ten film je hrůza a ani si nepamatuju jak to v něm vlastně dopadlo

netušil jsem jak se k Tobě smím či nesmím chovat v soukromí a hlavně ve společnosti

jak se Tě smím či nesmím dotýkat

nejsem na tohle zvyklej

asi jsem se měl víc ptát

a nebo se neptat a dělat co bych chtěl nejraději

chrlit ze sebe vodopád lichotek a mít ruce na Tobě všude

říct Ti jak dlouho Tě tady hledám

Tvojí krásu

Tvojí bláznivost

Tvojí provokaci

Tvoje cestování

Tvůj náhled na svět

Tvoje myšlenky

Tvůj smích

Tvoje kouzlo

Tvojí náklonnost k životu

nic nezbylo z hrdinnýho chlapáckýho drsňactví punkáčskýho trekaře

tvrdej a vostrej na svět kolem

patnáctiletým zamilovaným klukem ve Tvé přítomnosti

otevřela jsi stavidla upřímnosti

a já Tě chtěl pořád jen líbat a mít u sebe Tvojí ruku

přestal jsem se přetvařovat

řekl Ti o sobě takřka všechno

začal se k Tobě chovat jinak než se člověk má chovat, když si má někoho u sebe udržet

ať už vztah nebo nevztah

přeháněl jsem to

vím to moc dobře

věděl jsem to už předtím

ale nemohl se zastavit

od těch prvních momentů na Střeleckým ostrově

první objetí a realituberoucí líbání na Zlíchově

a Tvoje tělo které mi nepřipomnělo žádnou minulost

ale ukázalo krásnou přítomnost

a já se s důvěrou začínal dívat i do samotné budoucnosti

vím, že to takhle nejde

chtěl jsem si Tě vybojovat

i když to tady tak obvykle nefunguje

vím, že dle psychologických teorií se lidé nesmějí úplně otevřít jinak se to všechno pokazí

vím, že se píše, že si lidé vždycky myslí, že právě ta jejich láska je ta vyjímka

a prý tomu nikdy tak není

všechno se prý dá logicky odůvodnit

na ruce stále cítím Tvoje tanga

kdy jen při pomyšlení se mi postavily i chloupky v nose

stejně jako když jsem bedlivě poslouchal všechno co jsi povídala

hltal celý tvůj život

a přeháněl to

pořád s Tebou chtěl někam chodit

jezdit

přeháněl …

odbržděná lokomotiva

nechápal ty rozdíly

nevnímal realitu

jo, protože já si nevybírám holku podle reality kolem

podle plánů

to bych jim za chvíli mohl začít dávat dotazníky jak na internetový seznamce

já si vybírám holku jenom podle toho jak se cítím, když jí obejmu kolem pasu a políbím

jo, nic jinýho asi nevnímám

pak nějak …

přišlo mi

a začal jsem věřit v lásku

pro kterou je oceán dětský bazén

a severní hory bábovičky

věřit v nás dva

i přesto

že moc dobře znám všechny evoluční teorie

celou sociální biologii

antropologii

i Tvojí oblíbenou psychologii

přečetl jsem kamióny chytrejch knih

šablona na všechno

přesnej návod na všechno

ano, funguje to v drtivý většině případů

a tak tomu lidé uvěřili

já taky věřil

dlouho dobu svého života všem vědeckým poznatkům co mám do detailů nadrcený v šuplíku ve své hlavě

až donedávna

 

donutila jsi mě srovnávat

nikdy nesrovnávám své bývalé holky

nikdy nebylo proč

každá pro mě moc znamenala

každá jiná, ale všechny pro mě znamenaly stejně

teď ne

donutila jsi mě vyndat fotky Marušky ze stopařský cedule

nechápu jak se Ti to podařilo

pamatuju si všechny okamžiky se svýma holkama deset let zpátky

pamatuju si je všechny jako by to bylo včera

i všechny ty pocity

moje paměť je na dost vysoký úrovni

Ty jsi nejlepší

divný to takhle hodnotit

ale nemůžu si pomoct

nejlepší holka pro mě

s reálnýma důvodama

i bez nich

bez keců kolem

 

protože tentokrát se něco změnilo a tak …

 

věřil jsem

že nás nezastaví ani 2 měsíce

ani 6 měsíců Tvé nepřítomnosti

nedokázal rozlišit mezi vztahy

nikdy nechápal co to znamená

vnímal jenom Tebe

dost možná proto

že já sám nejsem moc promiskuitní

vlastně vůbec, nebaví a nikdy mě nebavilo strkat čůráka každých pár tejdnů či měsíců do jiný díry

dost možná ale spíš proto

že je mi to všechno jedno

když Tě k sobě tisknu

nezáleží na ničem

jenom na těch okamžicích kdy jsem s Tebou

udělal jsem pěkných pár kroků zpátky od polárního kruhu

protože jsem chtěl do Tvé společnosti

protože jsem Tě chtěl píchat jako smyslů zbavenej

protože jsem Ti chtěl naslouchat

protože jsem Tě chtěl držet za ruku a nechat do sebe vejít všechnu Tvojí něhu

ale to jsou jen sekundární důvody

udělal jsem pěkných pár kroků zpátky od polárního kruhu

protože nejsi afektovaná hysterická promiskuitní Beáta

i když se tak snažíš působit

i když se tak chováš

i když to tak děláš

já ale vím, že to nejsi Ty

že jsi ve skutečnosti moc milý, citlivý a dobrý člověk

to je ten skutečnej důvod

a pak hlavní důvod

že Tě miluju

a k tomu žádnej důvod nemám

a jsem takovej srab

že i tuhle věc jsem Ti nedokázal říct z očí do očí

ale musel si pomoct oklikou

a v podstatě

místo těch pro mě tak těžkejch dvou slovíček jsem se zamotal v labyrintu nesmyslů a nemohl se z něho dostat ven

měl jsem říct jen ta dvě slova a dál mlčet

co taky dodávat

když potom už je všechno jedno

mrzí mě to

i když vím

že jsi to nechtěla slyšet

nevím přesně co se s Tebou stalo

kde se zlomila Tvoje osobnost

a překryla jí podivná maska

nevím co se stalo

můžu jen hádat

někdy se trefit

někdy být mimo

 

někdy přemýšlím co asi ostatní kluci říkají holkám

a jestli jsem já sám divnej nebo naopak úplně běžnej

ale pak vím, že na tom nesejde, aspoň pro jednou jsem sám sebou

 

vidím sám sebe z ptačí perspektivy jak říkám makléři

že tenhle byt neberu

nevím a netuším proč

zkazil jsem všechno

chtěl jsem ho vzít

jo, kvůli Tobě

sám byt nepotřebuju

k ničemu

nemá pro mě význam

i když by to možná nic nezměnilo

možná pár hezkých chvil navíc

a já jsem tam stál a nevěděl zda by jsi někdy přišla na návštěvu

na milování

zůstala přes noc

protože vím

že nemáš čas

že nejsem Roman

že nejsem kamarád z kapely

že nejsem součástí Tvojí společnosti kam bylo těžký mě brát a kam jsi se mě bála pustit

i tak jsem nevím proč věřil, že k sobě patříme

že nás čeká ještě hodně společných výletů

Svatojakubská pouť, o který jsem vždycky snil, že jí jednou půjdu se svou vyvolenou slečnou

hodně stopů

hodně cest na kterých si tak rozumíme

hodně společných chvil v objetí po čajovnách

věřil jsem, že tentokrát to nedopadne podle předem nalinkovanýho scénáře

návrat k nabíječi

ke kamarádovi

nebo přesmyk k někomu novýmu

protože život nezačíná včera ani zítra

ale tady a teď

a já Ti chtěl říct, že je jedno kolik je komu let a kolik toho má za sebou či před sebou

protože někdy se to zlomit musí

dívám se na lidi a vidím jejich kolotoče dle všech moderních pravidel

„v mládí si hodně užívat, aby člověk později neměl pocit, že něco zameškal a neměl potřebu to dohánět“

vidím lidi jak se potkávaj a rozcházej z důvodů, který můj způsob uvažování není schopen pochopit

jako ping-pongovej míček od jednoho k druhýmu až se to někde náhodně zastaví

vztahy z rozumu kdy po období užívání přichází období usazení

spousta podivností

kdybych neblbnul

nemlel pořád pravdu

dvě zkažený věty

v ty poslední momenty

přestěhoval se

spal s Tebou

i když to, že nikde nebydlím taky asi nebyl zrovna ten pravej důvod proč jsme spolu nemohli trávit víc času milovaním

spíš si měla pocit, že by to bylo nebezpečný

nechtěla si zvykat

nechtěla jsi abych si já zvyknul

a tak jsem zoufale držel na uzdě svojí hypersexuální diagnózu

masturboval osmkrát denně s myšlenkami na Tebe

a zase netušil jak a kde se Tě můžu dotýkat

sex je prý akt lásky – opravdu ? a nebo kamarádství, mít rád, a nebo čeho vlastně ?

mám ve vnímání světa hroznej bordel

prý si komplikujem život

všechno je komplikovaný

Ty jsi mi život nekomplikovala

Ty jsi mi ani nemohla nic komplikovat

 

měl jsem radši držet hubu

mohli jsme se rozloučit před Tvým odjezdem

a dost možná se po Tvém návratu k sobě vrátit

jak to teď už nejspíš dopadne s někým jiným

promiskuita nepromiskuita

ono to na těch pár tejdnů/měsíců na tý druhý vysněný straně světa zas nějaká extra divočina nebude, možná se párkrát s někým vyspíš a pak zase vrátíš ke kamarádovi nabíječi v Čechách

nejspíš se tam žádnej velkej zlom ve Tvém životě konat nebude i když tomu asi věříš a já bych si to za Tebe i přál i když mi to trhá srdce

zlom se může konat pouze v hlavě

a jak jsem Ti jednou řekl, byť si nemyslím, že Ti k němu Tvoje cesta pomůže tak budu věřit, že ano

mě Tvůj odjezd nějak neovlivňoval

asi jsem v tomhle jiný

asi pro mě pár měsíců není nic zásadního

možná proto, že jsem chlap

rozdíl mezi mužem a ženou

možná proto, že je mi jedno i Tvoje promiskuita nepromiskuita

prostě mě to nezajímá

asi by mi i leckdo řekl, že co se týče Tebe nemám ani žádnou sebeúctu na kterou si jinak celý život tak potrpím

jsem z Tebe mimo se všemi tvými klady i chybami

protože v mých očích žádný chyby nemáš

jo, slepá láska se tomu prý říká

když jsi se mnou bylo to skvělý

a když jinde bylo to jedno

 

bejt kamarádem nabíječem nevyhrává vždy – uznávám – ale v tomhle případě ano

jo, protože u tý nejlepší holky v tomhle stavu vždycky vyhrává

mají ho radši

zamilovanost se neodpouští

neodpouští se říkat to nahlas

a kamarád z nevztahu bude mlčet i kdyby zamilovanej byl, protože ví, že kdyby to řekl bude konec

já to risknul

všechno vsadil

a všechno prohrál

protože slova „přítel“ a „vztah“ Ti hrůzu naháněla

stejně jako jiný city než kamarádský

vím moc dobře proč

synonyma bolesti

a já to nedokázal respektovat

nechtěl jsem jet podle pravidel

chtěl jsem originál

bejt sám sebou

chtěl jsem upřímnost

nemyslel na černý scénáře

chodit s někým Tě děsilo

ale se mnou jsi chodit nejspíš podvědomě chtěla

protože jsem Ti už na začátku řekl ať čekáš v posteli tragédii

a že nevztahům nerozumím

i tak jsi do toho šla

naslepo

po hlavě

spontánně

neplánovaně

lidé se rozcházejí proto

že si nerozumí

že jim to ani na x pokusů neklape v posteli

že je nebavěj společný věci

že už k sobě nic necítí

…

my se „nerozcházíme“ ani z jednoho z těch důvodů

ale proto, že by to mezi námi mohlo být lepší

že by to pak mohlo víc bolet

jenže taky nemuselo

žádnejch 100 % neexistuje

„rozcházíme“ se proto

že jsi otupělá

že chceš bejt otupělá

že je ještě moc brzy

chtěl jsem porušit všechna pravidla hry

a všechny je porušil

chtěl jsem vyvrátit větrný mlýny

ale sám to nedokážu

na to musí být dva

 

čtu si internetový fóra a diskuze k rozchodům i „rozchodům“

poslouchám debaty na ulici

nestačím se dívat

„neztrácej s ním zbytečně čas, to nemá cenu, nikam to nepovede“

jsem vyděšenej

lidi braný jako zdroje

věci

nástroje k dočasnému uspokojení potřeb

už z tebe nejde nic vytřískat ?

prachy ani sex

nebo naplánovanou budoucnost ?

tak sbohem

nechápu proč se dnes vztahy začínají už předem s tím, že skončí, když to tak být nemusí, proč to všichni přijali, proč nikdo nevěří, že by to mohlo bejt až do konce života

každej po jedný nebo pár negativních zkušeností k tomu takhle začne přistupovat

něco se porouchá a není nic snazšího než zahodit a vyměnit

pomáhání zrovna nefrčí

k čemu taky

rozbitej mobil si taky nedáme spravit, ale koupíme si novej

a lidí je na světě skoro tolik co mobilů

čtyři miliardy vlhkejch škvír

a čtyři miliardy postavenejch čůráků

to by v tom byl čert, aby se nenašel někdo novější, atraktivnější a s více funkcemi

a kde jsou city ?

někdy mám pocit, že by bylo lepší kdyby se nakonec ukázalo, že existuje Bůh a Darwin se pletl

stejně jako všechny ostatní vědy co na něj navazujou

že se všechny teorie pletly

 

vidím lidi zničený životem

jak se ničí navzájem

mlátíme se mezi sebou na těsný planetě

od jednoho ke druhýmu

lidská osamělost

honba za kariérou a záplavou povrchních cílů, který málokoho dokážou naplnit

osobní růst nadřazenej nad zájmem o druhé

skoro nikdo už nemá na nikoho opravdu čas

vždycky jenom vyhrazenej zlomek než se zase pádí dál

prchavý momenty

rychlík

každej vidí svoje cíle a milostný city jsou nahrazovaný záplavou kamarádů na nevztah - sex

a ono to nepomáhá

každej další den je víc osamělej a plnej prázdnoty

protože náhražky nefungujou

kamarádství lásku nenahradí

protože to nikomu tep nezrychlí na tu nejvyšší úroveň

sebekvalitnější sex lásku nenahradí

protože city ani vzrušení nesídlí na klitorisu ani na žaludu, ale v hlavě a srdci

všichni mají rádi všechny a nikdo nikoho

chaos

a strašná osamělost uprostřed obrovskýho množství stejných tvorů

kteří jsou tak stejní a tak odlišní zároveň

nevím kam to tady dál povede

když všichni chtějí jenom brát a není nikdo kdo by dával

nikdo kdo by byl ochotnej cokoli reálnýho obětovat

kus sebe

činy místo slov

nikdo nechce nastavit vlastní kůži

 

věřil jsem, že to spolu třebas zlomíme

občas se to stává

potkat se

zamilovat

trávit spolu čas

spát spolu

a kdo ví co dál

vztah založený na lásce, která se nutně nemusí pojebat

párkrát jsem to i viděl u jiných lidí

a věřím tomu ať to je jak chce naivní

klišé, který se zvolna každým dalším rokem moderního věku stává vzácnější

nechápal jsem proč v něj nevěřit

nevěřit znamená nezkoušet

nezkoušet znamená nevěřit

jo, občas se to prostě podaří

neplánovaně

bez pravidel

je mi jedno zda jsme spolu měli či neměli „chodit“

vztah - nevztah

slovíčka mě nezajímaj

slovíčkaření mě nezajímá

fakt těm rozdílům nerozumím

ani jim nechci rozumět

nepotřebuju jim rozumět

chci rozumět Tobě

zajímáš mě Ty

a láska

to ostatní jsou jenom žvásty kolem

 

možná Tě můj podivný stav jen utvrdil v tom, že vztahy jsou špatný

protože ne Tvůj odjezd, ale tohle Tvoje přesvědčení je hlavní důvod proč žádný nechceš

i když my neměli vztah …

takže jinak …

možná Tě můj stav utvrdil v tom, že láska je špatná

je skvělá

lepší než všechna podivná kamarádství

a nemusí vždycky končit „úrazem“

vlastně nemusí vždycky končit

mnohem šťastnější jsou lidé co se jí řídí

těch málo kterým vyšla

než ti co prožili život dle rozumové vědecké linky

dost možná je to špatný

dost možná se takhle nemá žít

dost možná mě všichni budou vinit ze sobecké lásky

z hormonální pomatenosti

z pomatenosti

dost možná určitě

rozhodně určitě

rozhodopádně

klišé

láska bolí

hodně moc bolí

ale taky je hezká

hodně moc hezká

hodně lidí zapomnělo

hodně lidí chce zapomenout a vytěsnit všechny vzpomínky

aby se ta bolest už neopakovala

zařadit se do pragmatickýho způsobu uvažování

jsem rád, že mezi ně nepatřím

a všichni kdo nikdy dřív nevnímali i všichni ti co už nevnímají to co já teď

mi můžou jen bezmocně závidět

protože když jsi mě doprovázela v Domažlicích na vlakový nádraží po výletě plném zábavy

a noci plné milování

cítil jsem tu nejkrásnější věc ve svém životě

naklonila jsi se ke mně a líbáme se než vlak přijede na nástupiště

a já překonávám rychlost světla

a znovu pokaždý …

pokaždý když jsem Tě viděl

pokaždý když jsi prošla vedle mě

pokaždý když jsem Ti chytnul dlaň a zapletl si do svojí dlaně Tvoje prsty

pokaždý když sis rozpustila vlasy

pokaždý když jsem se dotknul Tvé hebké pleti

pokaždý když jsem cítil Tvojí vůni z krku

pokaždý když jsem si Tě k sobě přitáhnul

pokaždý …

 

tohle se nedá koupit

tohle se nedá vyšukat

tohle se nedá napsat

tohle se nedá vymyslet

tohle se nedá …

tohle je to nejlepší co se mi kdy v životě stalo

Ty jsi to nejlepší co se mi kdy v životě stalo

Miluju Tě

i teď

kdy se nemá věřit na zázraky

a moje slzy už nechutnají slaně

---