Překlad druhé části článku THE HAIKU PATH: http://www.mercy-center.org/PDFs/EW/HaikuPath.pdf

Umění haiku

část 2. (technika psaní haiku)

A. Forma

Haiku je složeno ze tří krátkých veršů s

a)5-7-5 slabikami (toto schéma je nejpodobnější klasickému japonskému haiku a i Josef Musil ve své stati  Inspirace formou haiku jako vstup do básnictví;  in: http://www.gasbag.wz.cz/tema/rocnik2/cislo3/03-07.htm, doporučuje jeho dodržování. Americké haiku sice přichází se silně rozvolněnou formou – viz níže, ale klasické rozložení slabik nutí autora ke kázni a strohosti. – pozn. překladatele)

b)2-3-2 přízvučnými slabikami (a libovolným počtem nepřízvučných)

c)libovolným počtem slabik (free-verse) (Chápu, že Kerouac, autor tohoto konceptu, je podmanivá osobnost, ale osobně nevidím důvod, proč takový útvar nazývat haiku a ne například básnická miniatura – pozn. překladatele.)

Příklad haiku s 2-3-2 přízvučnými slabikami:

Květnová bouře –

sehly se květy a šneci

míjí je v řadě

(Janet Schroder)

Mnoho anglo-amerických básníků haiku používá formu 5-7-5 (go-šiči-go – pozn. překladatele) Výhodou tohoto postupu je jeho jednoduchost.

podzimní soumrak –

pavouk zvolna spravuje

prasklinu ve zdi

(Richard Wright)

Forma 2-3-2 přízvučné slabiky oproti tomu poskytuje větší flexibilitu a přirozenost projevu. (Tento systém se hodí zvláště pro jazyky s pohyblivým přízvukem – například pro angličtinu, jistě také francouzštinu a ruštinu. Méně je pak vhodný pro jazyky s pevným přízvukem – jako čeština. Pozn. překladatele)

Přízvučnou slabiku poznáte nejlépe při hlasitém přednesu textu (v češtině je nejčastěji na první slabice slova – pozn. překladatele). Ačkoliv zvláště u haiku je to často význam, který určuje, zda konkrétní slabika bude či nebude přízvučná (zde má autor patrně na mysli využití větného přízvuku, např.: Já jsem vyhrál = Jsem to já a nikdo jiný, kdo vyhrál; Já jsem to vyhrál = Panebože, já jsem opravdu první).

Je na každém autorovi, zda se rozhodne používat formu 5-7-5, 2-3-2, nebo zda prostě napíše tři krátké verše. Všechny tři formy jsou dnes běžně v anglo-americkém básnictví používány.

B. Přítomný čas

Protože haiku popisuje přítomný moment (přítomný zážitek), v poesii haiku je téměř vždy užíván přítomný (nebo předpřítomný čas) (jak jistě všichni vědí, v současné češtině se s předpřítomným časem – present perfect tense – nesetkáme; pozn. překladatele).

promoce –

stovka židlí vystává

na jarním dešti

(Mary Joyce)

C. Jazyk a Sloh

Haiku používá minimální počet slov.

starý rybník

žába skočila –

žbluňk

(Bašó)

(Tady jsem zkombinoval překlad anglické verze s překladem od A. Límana. V Knize R. Aitkena se dozvíte, jak často Japonci užívají citoslovce – a tato báseň není výjimkou, proto poslední verš cituji podle Límanovy verze. Navíc takový překlad podtrhuje zmiňovanou střídmost – pozn. překladatele)

Tohle je jedno z vůbec nejznámějších haiku, jaké bylo kdy napsáno. Poslední verš byl překládán mnoha způsoby (v češtině ZBLUŇKNUTÍ VODY; ZVUK VODY; ZAŽBLUŇKNE VODA; ŽBLUŇK – pozn. překladatele). Zároveň se objevilo mnoho autorů, kteří se ve svých textech na toto haiku odkazují:

voda je klidná

porod nikde - sedím

a čekám na žábu

(Carolyn Franklin)

Pozn. překladatele: Zde využiji prostor a uvedu ještě jeden text, který se odkazuje na Bašóovo haiku. Jde o báseň českého autora Marka Mullera – tento text bude obsažen i v připravovaném sborníku haiku – viz.: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=418433.

Šest žab u tůně,

volavka za rakosím.

Žbluňk žbluňk žbluňk žbluňk žbluňk!

(Marek Muller)

Haiku může obsahovat promyšlený humor, ale texty, kterým jde pouze o to vytvořit vtip, nebývají zpravidla považovány za haiku, ale za senryu, humorné zkratky ve stylu haiku. (Senryu také nejčastěji používá formu 5-7-5 – pozn. překladatele)

V haiku užívejte evokativní, výrazná, hutná slova:

nad sněžným srázem

dokonce i straky na plotě

sedí tiše

(Hando – „Cisterciácký klášter“)

U výše zmíněného haiku je možné uvádět i název – za účelem zasazení básně do kontextu (jinak ale japonská haiku název zpravidla nepoužívají, názvy jednotlivých textů tak nejčastěji zřejmě vznikaly při překladu japonských haiku do euro-amerického myšlenkového konceptu – v české překladové literatuře se s podobným postupem můžete setkat například v knize Mléčná dráha – Alfons Breska, Praha 1937 a 1999. Tehdejší čtenář byl zjevně na názvy zvyklý a mohl by se cítit zmatený, pokud by je v knize nenašel, a zřejmě proto mu uměle vytvořené názvy překladatel poskytl, podobný postup je ale patrný i u jiných autorů – například R. Aitken – Vlna Zenu: Bašó, haiku a zen – pozn. překladatele).

Text haiku vy měl mít více významových vrstev – umožňovat vícerou interpretaci.

 stopy v písku

jdou sem i tam a mizí –

racek odlétá

(Hando)

Opakování téhož zvuku nebo slova se v haiku užívá pro zesílení výsledného dojmu.

šedivý úsvit

zas a zas slyším smutný

zpěv holubice

(Sarah Paris)

Vnitřní rýmy a aliterace dokáží dokonale zpestřit haiku. (Podobný postup je skutečně v japonském haiku velice častý a můžeme se s ním setkat téměř všude, možná že je to však způsobeno zvukomalebností japonštiny jako takové – pozn. překladatele).

dlouhé zimní deště –

starý muž sdílí své sny

s poutnickou holí

(Richard Wright)

Užívání klasického „západního“ rýmu – totiž rýmu na konci verše, není pro japonské haiku typické. (Toto tvrzení je nepochybně pravdivé, ale zde opět zasahují představy evropských a amerických čtenářů a překladatelů – první překlady vznikaly zpravidla jako přesná nápodoba formy 5-7-5, a navíc obsahovaly rým – nejčastěji se rýmoval první a třetí verš. Viz. Bašó: Měsíce, Květy. O to víc si ale teď uvědomíme, jak neobyčejné bylo /zřejmě i v japonském kontextu/ například známé haiku Kobajaši Issy:

jak rosa nestálý

je náš pomíjivý svět

a přece a přece…

/citováno podle: Líman: Chrám plný květů/

- v originále tento text zní takto:

cuju no jo wa

cuju no jo nagara

sarinagara

/citováno podle: Aitken: Vlna zenu. Bašó, haiku a zen/;

Pozn. překladatele)

D. Tradiční postupy

Klasické japonské haiku obvykle obsahuje slovo nebo frázi, odkazující na určité roční období (japonsky Kigo /sezónní slovo/ – může odkazovat též na denní dobu – v Japonsku existují celé slovníky sezónních slov, v moderní japonské literatuře se občas objevovaly tendence tento prvek vynechávat – důvodem bylo, že někteří autoři stáli a stojí více o významový obsah a kigo jim zřejmě přijde zbytečně zatěžující – zabírá v textu místo).

na uschlé větvi

se usadila vrána –

podzimní večer

(Bašó)

Dalším prvkem je kireji (slovo-řez), v japonském haiku se nejčastěji užívá, aby naznačilo nejasnost (uncertainty), otázku nebo důraz (u Bašóa je to velmi často japonské slovo ja např.: Kutabitete/jado karu koro ja/fudži no hana – zde konkrétně se ono ja překládá jako „když tu náhle“ a funguje jako předěl v textu – jakési znamení čtenáři, aby se zastavil a řádně se připravil na závěrečný obraz – květy wisterií – pozn. překladatele). Takové slovo se nejčastěji vyskytuje na konci verše – jeho účelem je prohloubit emocionální účinek textu. V západním haiku se tato slova často nahrazují interpunkcí – středníkem nebo pomlčkou.

poslední světlo

nad zálivem – pelikáni

odlétají domů

(Sarah Paris)

(Na tomto místě opět přidávám vynikající text českého autora Romana Szpuka – opět jej budete mít možnost číst ve sborníku haiku – viz výše)

tání –

na mostku přes Volyňku

kočka zrychlila

(Roman Szpuk)

Rozvolněná syntaktická struktura je v haiku běžná, objevuje se zkratka i neúplná věta. (V anglickém kontextu lze za tvůrčí prvek považovat i vynechání podmětu, ale v češtině jsme až příliš zvyklí na nevyjádřený podmět – přesto i zde je prostor pro jazykovou hru – ta je umožněna např. stejnými gramatickými tvary různých osob apod. – může se nám tak podařit například sjednotit jedním pohybem různé prvky – viz haiku o motýlech a míčcích na konci předchozího článku: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=420567)

a teď už jen zvuk

padající sněhové vločky –

novoroční ráno

(Barbara Campitelli)

E. Přednes haiku

Haiku, jako ostatně většina poesie, chce být také předčítáno, a nejen čteno na papíře. Poté co zaznamenáte písemně svůj text, je užitečné si jej několikrát přečíst nahlas, abyste zjistili, jak zní a jak se vyslovuje – tento postup nejčastěji odhalí, zda je vše v pořádku (haiku by mělo být psáno prostým jazykem a mělo by být v rámci možností prosté i syntakticky – prosté a snadno čitelné i vyslovitelné; pozn. překladatele). Když pak haiku předčítáte skupině posluchačů, bývá zvykem, že je text čten nahlas dvakrát. Tento postup má pomoci čtenáři, aby lépe porozuměl a pochopil i hlubší významy básně.

F. Dodatek: HANDÓOVA PRAVIDLA (Hando je japonské jméno Thomase Handa)

a)Pamatujte, že báseň haiku vyjadřuje každodenní zkušenost/zážitek. Proto pokud chcete psát haiku, musíte se umět soustředit na TADY a TEĎ.

b)Když se budete snažit i o obyčejných věcech uvažovat neobyčejně a dopřejete jim prostoru, samy odhalí svá skrytá tajemství

c)Snažte se identifikovat s věcí, kterou popisujete, staňte se jí, sjednoťte se s ní.

d)Ve všem okolo nás je ukryta radost (joy) – odhalte ji.

e)Potom se pokuste svou zkušenost/zážitek zaznamenat do tří krátkých veršů – a nepřestávejte na svém haiku pracovat, dokud neříká přesně to, co říci mělo.

f)za každých okolností ale pamatujte, že zkušenost/zážitek je základem haiku. Obracejte proto svou pozornost na zážitky a zkušenosti vždy, když se pouštíte do psaní této formy.