Jako dřív

zkus takhle vzít všechny naděje
a zmuchlat je do kuličky.
pak mlčky, dřív než se naděje,
spálit ji na popel
a vyčistit si jím zuby,
jak to dělala prababička,
byla přece čistotná.

zkus takhle vzít všechny vzpomínky,
kterejma si kazíš budoucnost,
a vměstnat je mezi řádky sladkobolnejch básniček, 
nechat je tam a už se k nim nevracet,
stejně už je nebudeš potřebovat
na cestě, na kterou ses vydala.

Zkus takhle vzít všecky sny
o hořícím lese 
a nahé dívce, portrétované chudým malířem
o koltech visících trochu výš než obvykle
a ulicích, na který padneš mrtvá po tom, co tě zastřelí
o těch, keré bys opravdu nečekala, že se ti tam vloudí
a tunelech metra, kterých ses tolik jako děcko bála,
zkus je vzít všechny zpátky,
vyndat je z bezčasí
a bejt zas
tak, jako
dřív.