První krok

Líbí se mi Tvoje miniatury, v nich všechno hraje pospolu.

První krok, asi bych to použil i jako komentář. Jdeš na tu poezii docela dobře. Leccos už ses naučil. Leccos už umíš napsat. I ten vázaný ti vlastně jde. První krok. Ale psát opravdové básně. Tam budeš muset ještě trochu popojít (teda jak já to vnímám), tam se budeš muset ještě porvat s jazykem i s vlastní poetikou. Ale rozhodně to nevzdávej a prosímtě neustrnuj! No a teď vidím, že komentoval dajakbol. To už tady mlátím prázdnou slámu. On je pan teoretik. Takže vedle mého dojmu to máš i argumentaci!

Tak tohle se mi fakt líbí...*

jo, ... *

Skutečně povedené dílko. Velmi se mi líbí. Tip :-)

Dal jsem tip už v průběhu soutěže, takže si to zopakuju--- T

Ale jo, vyzkoušet se má všechno, ale spíš bych to přenechal dávno zapomenutým obrozencům.

Moc mě těší, že se někdo zabývá formální stránkou, to se na Písmákovi zas moc často nečte, takže jsem ráda, že komentujete!

Je to historicky první sonet, který jsem napsala, jsem si vědoma nedokonalostí. Byl to pokus o historizující styl, proto ty "kulisy".

Ty kulisy mě ale taky nepobuřujou, spíš si myslím, že jsou zbytečné a nic nevylepšují.

No, mně ten rytmus nijak zvlášť nepobuřuje, ale spíš takové to rádobyvelké básnění plné pablesků, tónů a dalších kulis ;-)

Dajakbol, díky za komentář, jen to "metaforické čudo" - jestli si je neumíš představit, tak tě ještě čeká v životě lecjaké překvapení ;-)

Edmund, Vkl, rytmus je v najlepšom poriadku. Subjektívnym pocitom to možno neotrasie, ale formálne to autor má dobre „ošetrené“: verše sú písané štvorstopovým jambom; nepárne ženským (hyperkatalektickým, predĺženým o jednu ľahkú dobu), párne mužským (akatalektickým, U–U–U–U–). Problém vidím skôr v rýmovaní. Chudoba. Sémantická i eufonická. Rýmy tak majú len kompozičnú  (tvoria sonet) a rytmizačnú (signalizujú koniec verša) funkciu. Neiskrí to v nich. Čas – klást  – v nás, to by som už naozaj nechal len zúfalým textárom popmusic. Vyzdvihol by som veršové presahy, ktoré rytmus oživujú. Na druhej  strane však tlačia do rýmov hluché slová. Z toho potom plynie i konvenčná, mdlá obraznosť básničky, z ktorej na mňa vyskočilo akurát metaforické čudo „mohou ti v něm / mé nohy cestu na rty klást“ – to si namôjdušu neviem predstaviť.

Ráno je vděčným objektem pro básníky, Je shovívavé a nervy má jak špagáty,

Souhlas s Edmundem

Hezké *

Super..páči sa mi*

/*