Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dva obrazy

13. 01. 2013
17
22
5375
Autor
Fruhling

11.3.13 - editováno / 12.5.13 - editováno

 

 

  Celé to nakupení hmoty rozprostírající se na lavičce jako na pultě masného krámu Filip nejprve považoval za sněhovou závěj, kterou během dne nikdo neodmetl, ostatně proč taky, v takovém mrazu. Teprve ze vzdálenosti několika kroků v oblém, bíle se třpytícím tvaru rozpoznal mužskou postavu. A teď před ní stál a byl to pocit, jako by vešel k někomu do ložnice.

 

  Muž na lavičce byl nahý. Ležel na boku, ruce měl složené pod hlavou a nohy mírně pokrčeny tak, aby celý objem těla vměstnal na sedák. Linie pasu, která – zřejmě vlivem sedavého zaměstnání a špatné životosprávy – dávno ztratila pevnost, byla obtažena světlem parkové lampy a ochlupení obrostlo jinovatkou. Penis působil jako malý, komicky nesmyslný výčnělek v promrzlém klíně.

 

  Tvář vyzařovala neuveřitelný klid, jako by muž jen na chvíli usnul po dlouhém, namáhavém dní.

 

  Zátiší ale ještě nebylo kompletní: pod lavičkou ležel vyskládan komínek oblečení a na jeho vrcholu prázdná, průzračná lahev bez etikety. 

 

  Teď se scéna uzavřela: neforemné, špatně uspořádané tělo, a oproti němu pečlivě srovnané oblečení a lahev, zamrzlá kauzalita.

 

  Následně se do obrazu vpila hudba. Filip si uvědomil, že má v uších sluchátka. Vytáhl mobilní telefon. Mráz z něj vysál téměř všechnu energii, ale jeden hovor by ustál. Filip sluchátka odpojil a hudba umlkla. Teď už nebude muže nic rušit. Schoval telefon do kapsy a vydal se domů. Město bylo tiché, jen občas slyšel sníh drcený pod koly klidně projíždějících aut.

 

 

 

  Po zastrčení do dokovací stanice začal telefon přijímat energii: na znamení, že tištěnými obvody znovu proudí elektřina, tiše pípl.

 

  V bytě byl nepořádek a přetopeno. Na kuchyňské lince ležela polovymačkaná plata paralenu, ve dřezu  nedojedná večeře. Lucie už třetí den bojovala s pravidelnými záchvaty horeček, takže veškerou starost o byt musel zastat Filip.

 

  Zítra skončím dřív, uklidím, nakoupím musíkm skončit dřív, uklidit a nakoupit, říkal si, když ležel vedle Lucie a pozoroval, jak se namodralé chladné měsíční světlo odráží na jejich slepených vlasech, jak sklouzává po záhybech pomačkaného povlečení a jak se jako nějaká další vrstva průzračné látky ovinuje kolem její siluety. Luciino tělo tiše bojovalo, nemoc jej rozpálila – a jemu najednou připadalo, jako by se všechna energie světa nakumulovala do jediného místa. Rozpínající se žhnoucí bod na dokonale černém plátně.

 

 Obraz však stále nebyl ustálený. K jednomu žhnoucímu bodu postupně přibývaly další, až se sytá čeřň zbarvila do nachova. Pak se zhruba v polovině obrazu vyrýsovala linie horizontu osázena výškovými domy. Temná kulisa nivní zeleně a černé plochy polí v popředí. Město na obzoru neklidně tepalo a bílý rám okna jej uzavíral do přesně ohraničeného čtverce vsazeného do zdi - rám okna.

 

  Filip přikrčil nohy a ještě chvíli ten neklidně chvějící se obraz pozoroval.

 

-

 

 


22 názorů

Gora
25. 10. 2015
Dát tip

Zvláštní nálada, povídku si taky zapamatuji, T.


Janina6
04. 03. 2014
Dát tip

"Zítra skončím dřív, uklidím, nakoupím musíkm skončit dřív, uklidit a nakoupit" - to opakování je tam schválně? Ale "musíkm" asi ne. To bude tím dalším a dalším editováním asi :-) Stejně si tuhle povídku pamatuju celý rok. V různých chvílích se mi vybavuje. Takže pro mě to asi bude ta Povídka roku.


meralda s.
14. 01. 2014
Dát tip
Libi a moc! *

Fruhling
12. 03. 2013
Dát tip

Dík za kritiku.

Se přiznám, že pro chladnou vnějškovost filmových záběrů mám slabost. 


Švédsko 1
11. 03. 2013
Dát tip

Autor sa týmto dielom, v porovnaní s dielom: „Domy, zahrady“, priblížil k čitateľovi „zrozumiteľnejšie“. Našťastie tým neopustil svoju originálnu líniu. Dielo je síce opticky menšie, ale obsahovo ho prehĺbil v sebe vlastných intenciách.

Zostáva verný priestorovej konštrukcii, dej však tento raz „rozprestiera a posúva“ viac po horizontále“, medzi „severný pól a rovník“.  Pridal mu aj viditeľný „moment“ sociálneho rozmeru. Napriek týmto „vonkajším znakom“, dej je viac zomknutejší, uzavretejší, pre autora akoby významnejší. Je „opatrný“ aj v rozsahu, kúskuje na menšie dejové sekvencie; vo svojej „stavbe“ vytvára viac „miestností“, ktoré sa môžu samé o sebe u čitateľa otvárať. Napriek tomu je ich prepojenie zreteľnejšie.

„Dva obrazy“: chlad - horúčava, na prvý pohľad zjavný kontrast, ktorý „živí“ celý dej. Chlad - nájdenie mŕtveho muža - obraz veľmi sugestívny. Nasleduje „hranica“, akýsi medzipriestor; “Filip“  jednoducho opúšťa scénu, čím vyvoláva znepokojenie, irituje sociálne cítenie čitateľa. Druhý obraz - horúčava. Chorá, nie práve najpríťažlivejšie pôsobiaca, ale ničoho sa nedomáhajúca žena. U muža - celá situácia skoncentrovaná do vízie čohosi spaľujúceho, čo má tendenciu zlikvidovať, všade naokolo prítomné a „všetko pohlcujúce, stereotypy“. Záver, stručná filozofická úvaha obrazy prepojuje.

Aj toto by bol dostatočný príbeh, ale nebol by od tohoto autora. Lebo on dômyselne prekrýva, týmito „vonkajšími reáliami“, „pravý dej“. A je to posolstvo, ktoré nesie známky bolestnej intimity. „Dva obrazy“: muž - žena. Príbeh o ich neúspešnom a bezútešnom spolužití, o osamotení muža v takom vzťahu. 

Tu „obrazy“ nadobúdajú charakter dvoch krátkych, akoby náhodne  „vystrihnutých“,  ale po sebe idúcich, obsahovo nasýtených, filmových záberov. Je pohľadom muža na mužské „zlyhávanie“ v partnerskom spolunažívaní.

Mŕtvemu, obnaženému mužovi „chýba tvár“, môže to byť ktokoľvek, ale tu „Filip“: ...„rozpoznal postavu. A teď před ní stál a byl to pocit, jako by vešel k někomu (k sebe) do ložnice...“ Pocit vlastného, ťažko definovateľného  chladu, až zamrznutia (“zamrzlá kauzalita“). ...“Mráz z něj vysál téměř všechnu energii, ale jeden hovor by jistě ustál...“ Napriek dvojzmyselnosti vety, či už náhodnej, alebo účelovej, (koho sa to týka? mobilu, či muža?), myslím, že toto by mohlo byť kľúčové miesto hlavnej postavy. Mráz (strach, úzkosť), ktorý „Filipa“ umŕtvuje osobnostne i jeho prínos do vzťahu.  ...“začal telefon přijímat energii... tiše pípl“/ „klapka“. Druhý obraz – žena, „Lucie“, ktorá:...“ tiše žhnula - a mu najednou připadalo, jako by se všechna energie světa nakumulovala do jediného místa v celém vesmíru. Rozpínající se žhnoucí bod („Lucia“) na dokonale černém plátně (spolužitia)... Jej „chorobná horúčava“ má šancu prekonať - všetko pohlcujúce „stereotypy“: ...“až najednou plane vše nečisté a choré, co za tisíce let nasedimentovalo...“, ako očistný oheň, ale:   ...“Krátce před svítáním jej napadlo, j e s t l i  b y  požár vysvobodil zamrzlého muže z parku...“  Otvorený záver – a dosť nedourčených miest „pripravil“ autor predovšetkým pre vnímavých a trpezlivých čitateľov.

...***


Fruhling
11. 03. 2013
Dát tip

S tím překakováním máš asi pravdu, zpětně mě to taky ruší. Asi ještě přehodím dva úvodní odstavce.

Dík za čtení a kritiku: na jednu stranu je blbé, když takhlke naostro vidí napsáno to, čeho se jen bál, ale je to třeba .)

 


reka
11. 03. 2013
Dát tip

Ten začátek mi přijde divný: nejdřív představíš muže, pak přeskočíš na Filipovu perspektivu (který muže, ehm, považuje za závěj) pak znovu představíš muže z Filipovy perspektivy. Tohle střídání na mě působí divně, já osobně bych škrtal a snažil se udržet jednu perspektivu, tu Filipovu. Koneckonců, tohle je Filipův příběh, příběh o jeho vnímání světa.

 

To propojení dvou obrazů, parku a ložnice, není špatný nápad, a na metaforické úrovni by to mohlo fungovat, jsou tam jasné kontrasty. Bohužel tak, jak je to napsané, to zas tak úplně nefunguje, což je podle mě vidět na tom, že ten kontrast musíš explicitně zmínit v poslední větě miniatury. To, že musíš explicitně vysvětlit vztah těch dvou obrazů, svědčí o tom, že je něco špatně, ideálně by to propojení mělo fungovat samo o sobě.

 

Líbily se mi některé detaily, zamrzlá kauzalita, muž vtěsnaný na sedák lavičky, paraleny - fajn. Občas ty detaily jsou zase přehnané a na mě nefungují, např. tištěné obvody telefonu... tohle je pak riskantní, když nějaký detail nefunguje, tak to o to víc ruší. Ale přesná hranice, co je zajímavé a co je už otravné, je pro každého asi dost jinde a myslím, že čtenáři jsou v tomhle směru ochotní odpouštět, aspoň já jo.


Skarabea
16. 02. 2013
Dát tip

asi hej...niekedy až moc inklinujem k preháňaniu a sentimentu :)


Fruhling
14. 02. 2013
Dát tip

No, myslím, že jsi na tenhle text nasadila až příliš těžký intelektuální kalibr, já bych to s tou nekonečností vesmíru moc nepřeháněl .)

Dík za čtení.

 


Skarabea
14. 02. 2013
Dát tip

je ťažké napísať niečo tak krátke a dať do toho príbeh, možno dokoca dva, ak sa to tak dá nazvať príbehom, lebo čitateľ vskutočnosti nevie, čo sa vlastne deje...baví ma nad tým potom premýšľať, je to ako keď premýšľam napríklad  nad nekonečnosťou vesmíru, môžem si to iba predstavovať, ale prevdu sa nikdy nedozviem...pre mňa fajn


Janina6
12. 02. 2013
Dát tip

Jasně, to byla jen řečnická :-)


Fruhling
12. 02. 2013
Dát tip

Dík za čtení, poslední otázku nechám - pokud dovolíš - raději bez odpovědi.


Janina6
12. 02. 2013
Dát tip

Díky za zážitek. Vždycky mě potěší povídka, která je napsaná tak dobře, že můžu úplně zapomenout na nějaký pravopis nebo sloh a jen si užívat čtení. Text má pro mě zvláštní naléhavou atmosféru. Na první pohled prostě poetický obrázek, založený na kontrastu mrazu a žáru… jenže je v něm navíc i něco, co není zdaleka tak příjemné a poetické. Například když si uvědomím, že Filip ten „nabízející se“ mobil nepoužil – nechal tam toho muže a šel klidně domů... kde se rovněž choval jako pouhý pozorovatel… odstup a nezúčastněnost, takoví jsme?


Fruhling
10. 02. 2013
Dát tip

Inu proč ne.


Janina6
10. 02. 2013
Dát tip

Zdenda tě chce nominovat do Povídky měsíce, souhlasíš?


Fruhling
03. 02. 2013
Dát tip

Celkem dík za čtení .)


StvN
03. 02. 2013
Dát tip

Celkem fajn. 


unisex
21. 01. 2013
Dát tip

prima!

 


Fruhling
13. 01. 2013
Dát tip

Tak "mu" mi přpadá košer .), muže proškrtám.

 

Dík za čtení.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru