Miloval ji?

Miloval ji.

Celým svým tělem. Jakoby nemohl ani uvěřit, že ji tu má. Ty molekuly mileneckého nadšení byly v každém jeho pohybu. Přehnaně. Viděla to.

Navzdory svým létům jakoby stále poskakoval, jen vláčné pohyby loutky na provázcích. Ale ona za ně netahala. Zatím. Jen se dívala a naslouchala.

Ale on neslyšel.

Zajíkal se radostí.

Když s ní telefonoval, když jí sypal oříšky na talíř, když jí natřepával polštář, když ji líbal.

Usmívala se, mlčela, ale jeho žádané sliby neslibovala, jeho úkoly, co poutaly, neplnila. Střežila si své území, své já. Ale byl to boj nerovný, jeho pomyslná láskyplná náruč se stále víc a více stahovala.

Až se jednoho dne sama zajíkla. Nedostatkem těch molekul… kyslíku, přemírou té… lásky?

A páteř měla celou vyviklanou.

Tak vyběhla, nadechla se a pak……….začala tahat za ty provázky.