Stín, delší než kam dosáhneš

Báseň : Stín, delší než kam dosáhneš
Básnická sbírka : Všechno je jinak
Autor : Petr Kysela

Posaď se nakrátko
chtěl bych ti ukázat
do duše zrcátko
a tím jen dokázat
že i když svá zavřeš víčka
ať v noci či době denní
v duši tvé plamenem svíčka
hoří ti, nikde tmy není

Sedni si ke stolu já sednu si taky
řeknem si pospolu, když černé se mraky
na duši tvou ženou pak zbývá ti jedině
být se svou ženou a kořit se rodině
to je má rada i v poslední hodině....

Kalendář prastarý visí ti na stěně
tak připíjím na zdraví a možná zasněně
já v době ledové, koukám ti do očí
jsou barvy medové a tebe zaskočí
slova jež pronesu ke sklence vína
následky ponesu má je to vina...že

Bezbřehá beznaděj bezpečně bolí tě
já mezi tisící ženami volím tě
královnou pustiny své křehké duše
účasten hostiny nechci být rušen
ačkoliv jako hrad stojíš tak pevně
city své moc nerad prodávám levně
snadno se nekazí záruky trvalé
málokdo prorazí a když tak trvale

Dlouho jsem myslel že láska je kravina
teď za mnou valí se citů snad lavina
do cesty stavím jí morální hráze
zastavit může ji snad pouze blázen
Když mlčení tvou duši sváže ti
je na čase myšlenky svážeti
tak řekni to králi či pážeti
on poručí sepnout tvé paže ti

A zase pláčeš, když tvé sny se vzdálily
v kostele nad biblí s krucifixem
vybledla srdíčka do nichž ti kreslili
na zadek jména svá kluci fixem

Utři si slzy a poslouchej pozorně
ačkoliv nevím zda zní to nemotorně
duši máš přecpanou otevři citům prostě hradla
než prstem ukážeš, kdo má tě ukojit
pokus se v nitru svém pokojně vyměnit
ubrus, a záclony a taky..... prostěradla

© Helgard 2013