Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Uvolněná skladba

21. 02. 2013
1
6
843
Autor
Krapet

V ruce držel sluchátko telefonu.
„Máte strach? Nic neříkejte, vím že máte strach. Bojíte se smrti.“ promlouval k němu hlas vlídně.
„Poradím Vám jak se zbavit strachu. Možná byste ho mohl překonat. Stačí zemřít.“
Potom se z druhé strany telefonu ozvala tlumená hudba. Chvíli ještě čekal a poslouchal, jestli se hlas nevrátí, ale nevrátil se. Jenom tichá hudba stále hrála až došla ke konci. Ozvalo se lupnutí a smyčka spustila od začátku.


Zavěsil sluchátko. Chvíli nevěděl co má dělat, jen tak stál a sledoval telefonní přístroj, Všiml si, že pod ním na zemi leží špinavé, vyražené zuby.

Červ v bahně hluboko pod dlažbou se zachvěl... a kousek od zubů ležela špinavá bota.


Vyšel po schodech nahoru, ale východ ze stanice metra byl uzavřený a zatažený plechovou roletou. Vše ozařovalo němé světlo zářivky, ale jinak tu nebylo nic. Zamkli ho tu? Co se dá dělat. Vrátil se dolů na perón metra.
Posadil se na lavičku u zdi a vytáhl z kapsy zmuchlané noviny. Ukradl je v jednom stánku, těžko říct kdy, sroloval je, narval si je do kapsy a rychlým krokem odešel. Že je ukradl snad nemohlo být víc evidentní, ale lidi tam se stejně starají jenom o svojí cigaretu.

Teď teprve je začal číst. Po chvíli si všiml, že u sloupu ve stínu stál muž, který teď vyšel a díval se do tunelu metra, takže jeho obličej osvětlilo světlo. Ani jeden z nich nebyl rozrušený tím, že jsou tu sami dva spolu v uzavřeném metru. Určitě nemínili trávit čas přemýšlením o tom, jak se to všechno stalo.

Zpoza novin si všiml jen, že jeho obličej měl nějakým způsobem zvláštní tvar. Pod nosem měl nezvykle upravený knírek.
Byl mu zkrátka povědomý, i když těžko říct jestli ho skutečně znal nebo se jenom podobal někomu z jeho fantazie, nebo někomu z práce. Muž se několikrát podíval směrem ke schodišti a pousmál se, když se jejich pohledy setkaly. Pak se otočil zpátky a nehnutě hleděl na protější perón, naproti přes prázdné koleje.


V novinách zase nebylo nic, co by se podobalo vzkazu pro něj, nebo co by aspoň připomínalo zajímavý článek. Trochu ho zklamalo že  se vzkazy v novinách přestaly objevovat... ani v televizích v elektro obchodech teď už nebyly. Po chvíli listování ale přece jen došel na stránku, která ho upoutala. Oznámení o svatbách.... a hlavně ta fotografie. K neuvěření – byl to portrét muže zcela určitě, stoprocentně podobného tomu, který tu stál a čekal na metro.
Celé nástupiště zaplnil hluk přijíždějícího metra. Zvedl oči a viděl, jak muž nastoupil do prázdného vagonu; ostatně to metro nemělo jiné vagony než prázdné. Když se metro rozjelo, obrátil se onen muž k oknu a s lhostejným úsměvem se díval směrem k němu, sedícímu na lavici.

Bylo to tak, nebylo pochyb. Byl to přesně on. Naprosto přesně on.

Metro zmizelo v tunelu a jemu něco zabrnělo v hlavě. Portrét toho muže byl na stránce oznamující úmrtí.

Teď už tu byl na nástupišti zcela jistě sám. Digitální ciferník ukazoval že další – to jeho – metro pojede za dvanáct minut.

 


6 názorů

Max Hutar
24. 02. 2013
Dát tip

To je pravda, ale určitý místa (stadiony, moře, záchody, Benátky...) už jsou profláklý.


Krapet
24. 02. 2013
Dát tip

Jasný... BTW připadá mi že dobrá kulisa pro umírání je snad téměř všechno, respektive v každém prostěředí není na škodu tohle téma vytáhnout.


Max Hutar
23. 02. 2013
Dát tip

Takhle mě to úplně nebralo... ten začátek byl moc fajn. Ale konec byl až moc prvoplánovitý - poslední pohled na odjíždějícího muže... kdybys to rozvinul, tak to samozřejmě má potenciál, úplně jsem tu stanici viděl. Metro je vlastně skvělá kulisa pro psaní o umírání.


K3
21. 02. 2013
Dát tip

Pro mě může být konečné. Dá se domýšlet...T.


Krapet
21. 02. 2013
Dát tip

Díky za odchytnutí chybek... s dovolením je opravím, aby nerušily. JEště nevím, jasně, tohle je taková epizodka... :-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru