Vyznání

I když jsem nevěřící, 
teď se ti, Pane, vyznávám
někdo mi založil klíče k normálnosti
a já teď vážně nevím kudy kam

I když jsme měli hádky
- já se stále nevracím -
teď některá slova beru zpátky
a jak sníh snáším se k monstrancím.

On byl jak bumerang a už je zase zpátky,
bohužel, želím i naší společné lásky.
Já tohle nechci dělat,
nechci ti psát omluvné dopisy, ve kterých se neomlouvám a taky nebudu a budu ti psát jen proto, aby naši spoluhráči v tomhle novém životě věděli, že i přes internet se můžeš zamilovat, ale když se sebe nikdy nedotkneš, už to prostě nebude mít po určité době cenu a pak to bude stát za pytel a bude to na pendrek a ty budeš gratulovat dalšímu, co mě dostane do postele 
A proč vlastně?

Ty přece nikdy nežárlíš.