Nezkrotná jak řeka

Jsem bezprostřední,

divoká jak horská bystřina,

co přes kameny valí se,

přes oblázky,

přes překážky,

která však ví, že

když něco končí,

tak i začíná,

jsem horská bystřina

v nezkrotné své kráse.

Jsem sama sebou,

plna touhy,¨lásky,

a touhy chtít milovat,

proč jsi mi tak vzdálen,

a tak blízký,

proč musím čekat,

až objevíš se,

čekat ana ta tři slůvka,

mám Tě rád?

Tiše však čekám,

že mě políbíš,

že máš mě rád,

že přijdeš dnes, či později,

že chceš mi svoji lásku dát,

já nezrácím jediné co mám,

já neztrácím svou víru,

cit a naději.

Mou nezkrostnost zná jen bůh sám,

však Ty dobře víš,

že ráda, moc ráda tě nám,

ač svéhlavá zdám se,

samostatná a hrdá,

však podléhám vábení lásky,

jak píšťalce malý ptáček,

ptáček co lítá

a zaposlouchal se do Tvé písně,

písně Tvého srdce,

volnost má však trvá.

Jsem jak řeka nespoutaná,

jak pták co lítá nad řekou,

chceš-li moje křídla spoutat,

musíš mít trpělivost,

naději a trochu citu,

já pak zklidním svůj tok,

svůj let,

budu láskou Tvoji,

ač blízkou,

přece dalekou.