Kdysi v Rakousku...

Před 35 lety, severní Korutany:

„Jörgu, no tak, Jörgu?“Matka volá malého Jörga k oslavě jeho narozenin.

V zahradě se pase pitbul a na stole vévodí čtyřpatrový dort ve tvaru Třetí říše. Než Jörg zmizí za veřejemi patricijských dveří, stihne ještě uštědřit nic netušícímu psovi políček. Přestože je agresivita tomuto plemenu vlastní a vrozená, nechá pes celou událost bez povšimnutí. Ví, co by ho čekalo.

         Netrpělivá matka vypráší několika dobře mířenými ranami Jörgovy tyrolácké kalhoty. Jindy by se pustil do breku, ale v den svých narozenin takovou radost matce neudělá.

         „Umyj si ruce, kolikrát ti to mám říkat,“ vzteká se matka.

Jörg odběhne a za chvíli se vrátí vymydlen, dokonce i s připnutou vázankou, kterou mu nejspíš opatřilo bázlivé služebnictvo ve snaze udržet Jörgovu matku v „rovnováze“.

         „Všechno nejlepší, miláčku,“ řekne matka a políbí Jörga na tvář.

„Díky mami,“ odvětí Jörg a žene se ke stolu s dortem.

         „Fall weiss, fall grünn,“ mumlá si pod tužkou namalovaný knír a krájí dort.

         „Und diesen Tschechen…. Vernichten!“vychrlí možná až příliš horlivě naučenou frázi ze své oblíbené knížky. Matka ho pohladí po vlasech a napadne ji, že s touhle generací, to Rakousko rozhodně neprohraje.