Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Gloriet
datum / id05.03.2013 / 424612Vytisknout |
autorProstě Katka
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno1167x
počet tipů5
v oblíbených0x
Prolog

Napřed trochu encyklopedicky: 



Gloriet (z francouzského gloriette, zdrobněle sláva) je ozdobná stavba v zahradě nebo v parku, obvykle zděná, často ze stran otevřená a tím průvětrná, typicky doplněná o sloupové loubí. (Převzeto z Wikipedie).



Tuto informaci jsem si našla až po svém, trochu zvláštním, zážitku, který se tu pokusím popsat.

Gloriet

Zlatavé paprsky večerního slunce mi hřejivě protékají mezi prsty, vnímám to životodárné teplo a hladově ho vstřebávám. Čas změnil svůj tok, cítím tlukot svého srdce, vidím plout tmavá mračna, tento okamžik je však prostý od uspěchaného pohledu vpřed. 
 

Vstoupila jsem do Růžové zahrady a zároveň nečekaně, i do kouzelné chvíle. Místo chráněné z jedné strany starou zdí, rozehřátou sluncem, zmoudřelou věkem, stále bezpečnou, jež shlíží na drobné keříčky růži, ještě téměř nerozvinuté lístečky se jemně pohybují ve větru. Z životodárné půdy přijímají rostlinky vše nezbytné k růstu a spolu s tím i paměť dávných let, ukládají ji do každé své buňky, od kořenů až po pevně zavinutá poupata. Za pár týdnů se zde zhmotní v heboučkých okvětních plátcích minulost.
 

Přecházím zaujatě mezi záhonky, dotýkám se zčernalých pískovcových soch, hledám podobu v omšelých tvářích šklebících se démonů, kámen je drsný a přeci po něm znovu přejíždím prsty, kopíruji cestu ničivých dešťových kapek, stávám se svědkem působení času. 
 

Na opačné straně, proti zdi, se otvírá výhled na město, pamětníka, ponořeného v poklidné atmosféře všedního večera. Dívám se na něj z výšky, na zdobené omítky i omšelá průčelí a červené střechy, ačkoliv jsem tu poprvé, teprve pár chvil, pociťuji k němu náhlou náklonnost. 
 

Po chvíli opouštím pohledem město, vábena glorietem kralujícím na samém konci zahrady. Tmavá schodiště stoupají k černým kamenným obloukům. 
 

Schod za schodem k nim směřuji, pomalu, nořím se hlouběji do tiché intimity toho místa, omámena náladou ožívající minulosti. Téměř slyším klapavé kroky nohou ve střevících, tichý hovor a smích. 
U každého sloupu nacházím kamenné sedátko, láká mě usednout na něj, působí však velice křehce, rozpukané a odrolené. Opírám se nad jedním tedy aspoň o sloup, prohlížím si jednoduché a elegantní linie stavby, putuji pohledem až ke kruhovému otvoru na vrcholu. Stropem tu je modré nebe s bílými a šedými mraky, pohybují se, odplouvají a objevují se nové. Sleduji ten důkaz neustálého plynutí a pocítím kratičkou bolestnou touhu dosáhnout až k nebeské klenbě, nechat svou mysl zachytit aspoň zlomek pochopení zákonitostí prostoru i času. Vzlétnout.

 

Ještě dlouho obcházím gloriet, co chvíli obrátím oči k nebeskému divadlu, pokaždé uchvácena, udivena. Vetknul někdo cosi magického mezi kameny? Ovlivnily tohle místo myšlenky a pocity lidí, jež se sem přicházeli rozhlédnout, zažít jeho výjimečnost? 
 

Pomalu a zákeřně mne z nádherného pozastavení vytrhuje naučená potřeba měřit hodiny a minuty, plnit povinnosti, nebýt pošetile odtržená od přítomnosti zběsile pospíchající k budoucnosti. Odcházím. 
 

Vím, že tenhle okamžik se už nikdy nezopakuje, nebude mi znovu dáno vstoupit do oživené minulosti. Ztratí se v záplavě každodenní reality. Příště uvidím už jen poničené sochy, zčernalá oprýskaná schodiště, pěkné záhonky růží. Poučena o historii tohoto místa, letopočtech, jménech. 
Dnes však ještě nesu vše v paměti i v srdci. 


Gloriet v Růžové zahradě u Děčínského zámku.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.07.2013 08:42:00dát kritice tipProstě Katka

Ó děkuji, až se červenám :-D

17.07.2013 18:36:39dát kritice tipLunaretta

jak procítěné, už jsem tě skoro viděla létatjá jsem se teda určitě vznášela ;) krásné jako tvoje srdéčko

06.03.2013 18:25:54dát kritice tipProstě Katka

helgard, díky :-).

06.03.2013 16:41:32dát kritice tiphelgard

:-) ty dvě se mi líbí moc ....zbytek se mi líbí. :-)

06.03.2013 10:18:09dát kritice tipProstě Katka

Diano, dílky, těší mně, že se ti to líbilo. 

pedvo, díky. Děčín se mi opravdu líbil, bylo to zvláštní, ke většině měst tak rychle nepřilnu :-). 

helgarde, děkuju za pochvalu. Líbí-li se ti aspoň dvě věty, jsem ráda, i to je dobré :-).

 

Zdendo, každý má právo na svůj vkus. Respektuju to. 

 

DT, za dvě to ještě beru :-). Díky. 

06.03.2013 09:36:32dát kritice tipDT

Spíš jo. Nezdá se mi to dokonalý, ani úplně šptaný.  Ve známkovacím měřítku asi za 2.

06.03.2013 09:06:59dát kritice tipZdenda

Mně se to teda třeba vůbec nelíbí. Tak nevím.

06.03.2013 06:07:08dát kritice tipsrozumeni
krásně zachycená chvilka...***
05.03.2013 23:53:55dát kritice tiphelgard

Sice se v tom nedá přesně vidět to co autorka protože popis je více psychický a emotivní než materiálně stavební, ale jinak je to půvabné čtení s linií precizně si držící laťku vysoko nad šedou masou trapných pokusů o literaturu zde.....Moc se mi líbí dvě věty v tomto článku....

děkuji pište dál......

05.03.2013 20:21:34dát kritice tippedvo

Moc pěkné, Katko. Jakožto Děčíňák Ti děkuji za těch pár kouzelných slov.

05.03.2013 18:23:47dát kritice tipDiana

Krásná chvíle, krásně a s citem popsaná...*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor