Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Gloriet

05. 03. 2013
5
11
1271

Napřed trochu encyklopedicky: 

Gloriet (z francouzského gloriette, zdrobněle sláva) je ozdobná stavba v zahradě nebo v parku, obvykle zděná, často ze stran otevřená a tím průvětrná, typicky doplněná o sloupové loubí. (Převzeto z Wikipedie).

Tuto informaci jsem si našla až po svém, trochu zvláštním, zážitku, který se tu pokusím popsat.

Zlatavé paprsky večerního slunce mi hřejivě protékají mezi prsty, vnímám to životodárné teplo a hladově ho vstřebávám. Čas změnil svůj tok, cítím tlukot svého srdce, vidím plout tmavá mračna, tento okamžik je však prostý od uspěchaného pohledu vpřed. 
 

Vstoupila jsem do Růžové zahrady a zároveň nečekaně, i do kouzelné chvíle. Místo chráněné z jedné strany starou zdí, rozehřátou sluncem, zmoudřelou věkem, stále bezpečnou, jež shlíží na drobné keříčky růži, ještě téměř nerozvinuté lístečky se jemně pohybují ve větru. Z životodárné půdy přijímají rostlinky vše nezbytné k růstu a spolu s tím i paměť dávných let, ukládají ji do každé své buňky, od kořenů až po pevně zavinutá poupata. Za pár týdnů se zde zhmotní v heboučkých okvětních plátcích minulost.
 

Přecházím zaujatě mezi záhonky, dotýkám se zčernalých pískovcových soch, hledám podobu v omšelých tvářích šklebících se démonů, kámen je drsný a přeci po něm znovu přejíždím prsty, kopíruji cestu ničivých dešťových kapek, stávám se svědkem působení času. 
 

Na opačné straně, proti zdi, se otvírá výhled na město, pamětníka, ponořeného v poklidné atmosféře všedního večera. Dívám se na něj z výšky, na zdobené omítky i omšelá průčelí a červené střechy, ačkoliv jsem tu poprvé, teprve pár chvil, pociťuji k němu náhlou náklonnost. 
 

Po chvíli opouštím pohledem město, vábena glorietem kralujícím na samém konci zahrady. Tmavá schodiště stoupají k černým kamenným obloukům. 
 

Schod za schodem k nim směřuji, pomalu, nořím se hlouběji do tiché intimity toho místa, omámena náladou ožívající minulosti. Téměř slyším klapavé kroky nohou ve střevících, tichý hovor a smích. 
U každého sloupu nacházím kamenné sedátko, láká mě usednout na něj, působí však velice křehce, rozpukané a odrolené. Opírám se nad jedním tedy aspoň o sloup, prohlížím si jednoduché a elegantní linie stavby, putuji pohledem až ke kruhovému otvoru na vrcholu. Stropem tu je modré nebe s bílými a šedými mraky, pohybují se, odplouvají a objevují se nové. Sleduji ten důkaz neustálého plynutí a pocítím kratičkou bolestnou touhu dosáhnout až k nebeské klenbě, nechat svou mysl zachytit aspoň zlomek pochopení zákonitostí prostoru i času. Vzlétnout.

 

Ještě dlouho obcházím gloriet, co chvíli obrátím oči k nebeskému divadlu, pokaždé uchvácena, udivena. Vetknul někdo cosi magického mezi kameny? Ovlivnily tohle místo myšlenky a pocity lidí, jež se sem přicházeli rozhlédnout, zažít jeho výjimečnost? 
 

Pomalu a zákeřně mne z nádherného pozastavení vytrhuje naučená potřeba měřit hodiny a minuty, plnit povinnosti, nebýt pošetile odtržená od přítomnosti zběsile pospíchající k budoucnosti. Odcházím. 
 

Vím, že tenhle okamžik se už nikdy nezopakuje, nebude mi znovu dáno vstoupit do oživené minulosti. Ztratí se v záplavě každodenní reality. Příště uvidím už jen poničené sochy, zčernalá oprýskaná schodiště, pěkné záhonky růží. Poučena o historii tohoto místa, letopočtech, jménech. 
Dnes však ještě nesu vše v paměti i v srdci. 


Gloriet v Růžové zahradě u Děčínského zámku.


11 názorů

Ó děkuji, až se červenám :-D


Lunaretta
17. 07. 2013
Dát tip

jak procítěné, už jsem tě skoro viděla létatjá jsem se teda určitě vznášela ;) krásné jako tvoje srdéčko


helgard, díky :-).


helgard
06. 03. 2013
Dát tip

:-) ty dvě se mi líbí moc ....zbytek se mi líbí. :-)


Diano, dílky, těší mně, že se ti to líbilo. 

pedvo, díky. Děčín se mi opravdu líbil, bylo to zvláštní, ke většině měst tak rychle nepřilnu :-). 

helgarde, děkuju za pochvalu. Líbí-li se ti aspoň dvě věty, jsem ráda, i to je dobré :-).

 

Zdendo, každý má právo na svůj vkus. Respektuju to. 

 

DT, za dvě to ještě beru :-). Díky. 


DT
06. 03. 2013
Dát tip

Spíš jo. Nezdá se mi to dokonalý, ani úplně šptaný.  Ve známkovacím měřítku asi za 2.


srozumeni
06. 03. 2013
Dát tip
krásně zachycená chvilka...***

helgard
05. 03. 2013
Dát tip

Sice se v tom nedá přesně vidět to co autorka protože popis je více psychický a emotivní než materiálně stavební, ale jinak je to půvabné čtení s linií precizně si držící laťku vysoko nad šedou masou trapných pokusů o literaturu zde.....Moc se mi líbí dvě věty v tomto článku....

děkuji pište dál......


pedvo
05. 03. 2013
Dát tip

Moc pěkné, Katko. Jakožto Děčíňák Ti děkuji za těch pár kouzelných slov.


Diana
05. 03. 2013
Dát tip

Krásná chvíle, krásně a s citem popsaná...*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru