Tak jsi mi zase napsal. Gratuluji.

Myslela jsi,že jsi z těch,co se neotáčí,ale není tomu tak?Chápu to dobře? A ještě:Kdo si troufne říct kolik je MILOVAT DOST a kolik MILOVAT MÁLO...?Snad jen ať Bůh soudí... Jinak jsem měl v plánu sem dnes něco připsat,příjdu sem,a tady pár nových slůvek od Tebe.To nemůže být náhoda-Vesmír spojuje naše cesty. Chtěl jsem napsat že:UŽ JSEM ASI ZAPOMNĚL JAKÉ TO JE BÝT ZAMILOVANÝ.MILOVAT.A BÝT MILOVANÝ.

Nejsem Bůh a tak nevím všechno. Ale myslím si,že kdyby ji miloval příliš,zůstal by stát na zastávce dokud by mu bus nezmizel z dohledu,a teprve pak by odešel. Možná máš ale pravdu. Někteří lidé se nikdy neotáčí.

Něco mi to připomnělo.Zážitek z dnešního rána.Přišel jsem na zastávku autobusu,ale dnes jsem tam nebyl první jako jindy.Dnes mě předběhla jedna dívka.Může jí být tak 18-19,a je moc moc hezká.Víc o ní nevím.Jindy je živá,odpoví na pozdrav,ale dnes ne.Dnes byla zamlklá a smutná.Tolik smutku v očích jsem už dlouho neviděl.No ale přílišnými pohledy jsem ji neobtěžoval.Když bus přijel ne všechna sedadla byla obsazena.Ona si však nesedla.Stála na plošince naproti druhých dveří.Celou cestu jsem ji měl na očích.Těsně před tím než byla má zastávka kde vystupuji se ze sedadla kousek za řidičem zvedl mladík a šel dozadu.Všiml jsem si,že má sádru na malíčku pravé ruky.Byl od pohledu tuctový.Myslel jsem,že bude vysedat,ale na místo toho přistoupil velmi těsně ke smutné dívce,a něco jí říkal.Slova slyšet nebylo.Ona mu neodpovídala,a uhýbala očima i tělem.Snažil se ji obejmout,a na konec i políbit.Uhnula hlavou a odstrčila ho od sebe.Vzdal to právě když bus zastavil.Otevřely se dveře,vystoupil(já za ním),a kráčel pryč.Ani jednou se neohlédl.Nemiluje ji dost. Myslím na tu smutnou dívku s čokoládovýma očima.