Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Semínko - pohádka se špatným koncem
datum / id18.03.2013 / 425355Vytisknout |
autorProstě Katka
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno2262x
počet tipů9
v oblíbených2x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Semínko - pohádka se špatným koncem

Zrodilo se z květu. Malé něžné narůžovělé věcičky. Mělo tisíc bratrů a sester, vyrůstalo s nimi po celé léto pod ochranou své matky i otce, pod košatými větvemi svého stromu. 
Vědělo, že až přijde jeho čas, spadne dolů na tvrdou zem a stane se součástí
koloběhu života. Těšilo se na to. Malé černé semínko. 
Jednoho dne přišel velký vítr, větve stromu se ohýbaly téměř až k prasknutí, mnoho bratrů i sester zmizelo do dáli. I ono bylo vyrváno ze svého bezpečného lůžka a odnášeno vichřicí. Prosvištělo nad zelenými pláněmi, sotva si stačilo něčeho všimnout a když se zdálo, že cesta nikdy neskončí, vítr utichl a semínko 
dopadlo na horkou rozpálenou zem. 
„Tak, to je ta chvíle!“ napadlo semínko, „okamžik, kdy i já budu začátkem nového života.“
A jak se tak rozhlíželo, vidělo, že v téhle krajině život potřebují ze všeho nejvíc. Nikde se k nebi netyčil jediný strom, ba ani keřík, dokonce tu vítr neohýbal jediné stéblo trávy. A jak by ta krajina byla krásná! Vždyť už teď byla nádherná, 
slunce pálilo a spolu s dunami nekonečného písku vytvářelo úžasný obraz.. 
A semínko čekalo. Vědělo, že několik kapek vláhy v něm probudí klíček života. 
Třáslo se nedočkavostí, aby už mohlo růst. Natahovat malé větvičky k nebi, zašustit listy ve větru. Přivítat ve svém prvním květu včelku. Sát z hlubin země živiny a mohutnět. 
A zatím ho vítr zakryl vrstvou písku, leželo tiše a snilo. 
Vidělo ptáky usedající do jeho koruny, někteří si tu postaví hnízdo, budou si vážit spolehlivé ochrany pevných větví i hustého listí. Zpěv ptáků ho bude za rozbřesku budit. 
Vidělo i stáda čtyřnohých zvířat, zmožených celodenní pastvou, uléhajících s úlevou v jeho stínu. 
A zatímco takto snilo, propadávalo stále hlouběji pod vrstvy písku. 
Uběhla dlouhá doba, vláha nepřicházela. Zůstával jen všudypřítomný žár a noční mráz. 
Semínko toužilo dál. Jak rádo by se stalo jedinou z těch životodárných součástí světa, ochranou či potravou pro zvěř. Věřilo, že jednou by někdo spatřil, jakým je nádherným stromem a v srdci by ucítil čistou radost nad tou krásou. 
A i po své smrti by byl užitečný, jeho tělo by živilo oheň, či podpíralo střechu domu. 
Čas utíkal. Semínko usínalo stále častěji beze snů a bdělo bez bolestných tuh. 
Až jednou nezbylo z těch přání nic. 

                                                                                                                     ***
V krajině, kde se semínko narodilo, kde byla dříve nekonečná zelená prostranství, už před dlouhou dobou pokáceli poslední strom. Zvěř odešla do laskavějších míst, ptáci odletěli a pomalu odešli i lidé. 
Zůstalo jen pár posledních, starých lidí, jež se narodili v krásné krajině, pamatovali na obraz nebe viděný přes koruny stromů. A jejich stará srdce zůstala zakořeněna v této krajině, stejně jako zůstaly v zemi mrtvé kořeny pokácených stromů. 

                                                                                                                     ***
V poušti zuřila bouře. Velká a nevídaná. Zvedala oblaka písku a roznášela je daleko do světa. Tak vítr zvedl i spící semínko a odnesl ho zpátky na místa, kde vzniklo. 
I tahle krajina se podobala poušti. Semínko to vidělo. Poznalo, že všechno, co znalo je mrtvé, že zmizelo. Ale nepocítilo bolest. Necítilo už nic. A když mraky přinesly teplý déšť, nezaradovalo se. Tak dlouho toužilo po vláze a teď ji téměř necítilo. Ale klíček života v něm přeci dřímal. Probuzen vláhou bolestně semínku cosi připomínal. 
„Co jen to bylo?“ přemýšlelo semínko. „Mám tu snad nějakou povinnost?“ 
Když začalo zapouštět slabé kořínky netušilo, co bude dál. Bránilo se, nechtělo nic měnit. 
Po letech vyrostlo ve velký smutný, pokřivený strom. Nikdy už nezačal snít, nikdy po ničem nezatoužil. Prostě jen byl, protože tomu nedokázal zabránit. 
V jeho stínu posedávali staříci se slepýma očima, neviděli, jak je křivý a bez života. Libovali si, že na ně slunce nepálí a užívali poslední dny svého života v poklidné radosti. 
Za čas i oni zemřeli. Strom tu stál, odolával větru i slunečnímu žáru, všechny dny stejně prázdné.
A zatím někde v poušti leží písková zrna po okraj naplněná přáními a touhami, jež tu ztratilo malinké černé semínko.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.04.2013 20:08:39dát kritice tipStvN

Takovy popis je velmi tezke napsat zazivne. Vyzaduje urcitou osobitou investici, obnazeni, hloubku. Tady se to bohuzel nepovedlo. 

18.04.2013 16:01:20dát kritice tipProstě Katka

lenkak, děkuju moc. Tu pohádku si zkusím někde sehnat. 

15.04.2013 22:05:10dát kritice tiplenkak

Krásné, smutné. Připomnělo mi to pohádku od Olgy Scheinpflugové o vánočním stromečku, už si ji tedy nevybavím přesně. Jen ten pocit marnosti a zemřelých nadějí.

09.04.2013 20:49:41dát kritice tipK3

Já to chápu. Jen, že to je na mě až moc deprimující.

Prostě tělo bez duše.

Ale blbé se mi to rozhodně nezdá.

Hodně štěstí v další tvorbě.

08.04.2013 13:26:24dát kritice tipProstě Katka

K3, díky za kritiku.

Mělo to být, tak jak to je, ačkoliv se to někomu zdá takhle blbé :-). Je rozdíl mezi existencí a bytím. Ten strom jen existuje. Je "bez duše". A nemůže o ni bojovat, protože neví, o co. 

 

07.04.2013 19:52:28dát kritice tipK3

Nebo mělo být vyjádřeno, že stromek skomírá, živoří, tedy pomalu odumírá.

07.04.2013 19:41:14dát kritice tipK3

Začíná to docela slibně a slibně to i pokračuje, ale závěr i pointa se mi nezdá. Myslím si, že touha po životě se v něm měla probudit. Přece, když rostu, tak žiju. Třeba zjizvený, pokřivený, proschlý. Takové často rostou mnoho let.

Ano, semínko nechtělo růst, ale když přece jen zapustilo kořínky a růst začalo, mladý stromek měl bojovat O ŽIVOT a o chuť žít. Nebo měl rovnou uschnout. Obojí by bylo přirozenější.

Literárně by to nebylo špatné, ale závěr všechno kazí a dokonce nudí.

Navíc, z názvu vyplývá, že by měl stromek nebo semínko, přímo uschnout.

 

02.04.2013 19:48:05dát kritice tipProstě Katka

sharik, děkuju!

01.04.2013 08:24:54dát kritice tipsharik

docela drsným způsobem (a přesto pohádkově a hezky) vmeteno do tváře depresivní téma, prostřednictvím metafory s příběhem o semínku... hodně se mi to líbilo!

27.03.2013 20:25:37dát kritice tipProstě Katka

rts, samozřejmě. Bude mi ctí :-).

27.03.2013 20:13:53dát kritice tiprts

 

Jestli lze pochopit počínání Lidské, tak jen jako Život nějak se vztahující se k tomuto příběhu. mohu si příběh opsat? tužkou na papír, chtěl bych ho nosit sebou.

25.03.2013 10:08:44dát kritice tipProstě Katka

Janino, díky za názor. Cítím, že máš v podstatě pravdu v tom, že v příběhu není žádná naděje ani posun, asi ani poselství. Jenže někdy se to opravdu tak stane, že přání zmizí, a pouhé bezduché "plnění funkce" nepřinese naplnění. 

Člověk si najde jiná přání, jiná naplnění. Semínko mělo smůlu, že bylo určeno jen k jedinému účelu a nemohlo nic jiného chtít... : -). 

 

Ještě jednou díky za odezvu. Příště snad přijdu s něčím optimističtějším :-).  

 

25.03.2013 06:28:38dát kritice tipJanina6

Umíš hezky vyprávět. Četlo se mi dobře a plynule, takže necítím potřebu nějakých větších připomínek k jazykové stránce textu. Po dočtení jsem ale zůstala na rozpacích, v podstatě zklamaná. Nenašla jsem, co jsem očekávala. Nemám teď vůbec na mysli nějaký "happyend", ostatně sama upozorňuješ na špatný konec už v názvu. Nerozumím asi, proč byl tenhle příběh vyprávěn. Přece jen je svým způsobem symbolický, měl by nést nějaké poselství. Souhlasím, že ztráta snů, které nebyly naplněny, může vnést do života prázdnotu. Jenže tohle semínko nemohlo svůj osud ani v nejmenším ovlivnit. Na poušti nemělo šanci. Takže to bylo prostě semínko, které mělo smůlu. Můžeme ho tak jedině politovat. Poučení, že máme uskutečňovat své sny, dokud není pozdě, se s tímhle příběhem tedy míjí.

Závěr, kdy se semínko nakonec přece stane stromem, dokonce v krajině, která stromy nutně potřebuje, ale "už je mu to jedno", by se mi asi dost líbil, kdyby autor-vypravěč nevnucoval čtenáři svůj pesimismus. Pokřivený strom se možná někomu nezdá krásný, ale pořád plní všechny funkce, včetně toho "rozsévání nového života" v krajině. Když to převedu do té symboličtější roviny, člověk může být druhým užitečný, i když sám je zklamaný a nešťastný.  Třeba Andersenovy pohádky jsou taky smutné a mnohé končí špatně, ale mají v sobě vždycky jiskřičku naděje. Bez té aspoň mrňavé jiskřičky mi příběh přijde bezúčelný, jen takové fńukání nad osudem.

Tohle ber, prosím, jen jako můj osobní názor a třeba námět k úvaze.

20.03.2013 21:34:36dát kritice tipTangens_Omega36

Fajn, díky za zařazení. ;-)

20.03.2013 11:44:48dát kritice tipProstě Katka

StvN, díky. 

 

Garth, asi je opravdu fígl v tom umět si najít nové sny a přání, když ty staré zmizí :-). 

20.03.2013 09:44:09dát kritice tipGarth

Nebo může být taky chyba na přijímači..:-)

Celé bych to tak chmurně neviděl, někdy prostě není možnost se realizovat podle svých tužeb... ale i pokřivený strom může nakonec najít smysl v tom, že dává stín..:)

20.03.2013 07:12:43dát kritice tipStvN

Je to tam. 

19.03.2013 19:12:48dát kritice tipProstě Katka

Garth, díky. Nerada vysvětluji smysl toho, co jsem kdy napsala, protože jsem přesvědčená, že by to mělo být jasné z textu, a když není, někde jsem udělala chybu.

Nicméně základní myšlenka je tato - když příliš dlouho nenaplňujeme své touhy, přijdeme o ně, můžeme dál existovat, ale už ne doopravdy žít.... 

Oldrichu, děkuji. 

 

 

19.03.2013 18:57:49dát kritice tipTangens_Omega36

To jsem rád. :-) Ještě musí "přiběhnout" avizovaná osoba z klubu (Povídka měsíce).

19.03.2013 17:39:56dát kritice tipOldrich

Nemá to jednoznačnou linii, nemá to nevěrohodně dobré konec. Musím nad tím přemýšlet. Takže jsem rád, že jsem četl. Tak.

19.03.2013 10:14:05dát kritice tipGarth

mně se to celkem líbí, i když některým věcem asi úplně nerozumím :)

19.03.2013 08:34:49dát kritice tipProstě Katka

Souhlasím :-). A díky :-).

18.03.2013 21:18:08dát kritice tipTangens_Omega36

Rozumím. A souhlasíš s nominací?

18.03.2013 21:04:33dát kritice tipProstě Katka

Díky všem za zastavení. A taky za odchycení chyb. Opraveno.

Pesimistické to je, pravda, bylo to psáno v takové náladě :-(.

 

18.03.2013 20:50:40dát kritice tipTangens_Omega36

No jo, tak to dopadá, když je nadprodukce potomstva - někdo se neuchytí vůbec a někdo sotva přežívá. Ale není to jen o tom. :-(

Moc hezké a dojemné, jen tu pointu jaksi prozrazuješ (duny, písek atd.) nějak brzo.

Oprav si:

I tahle krajina, se podobala poušti - bez čárky.

co znalo, je mrtvé, zmizelo - že zmizelo. Nebo bych z toho udělal druhou větu, ať to není takové sekané.

nějako povinnost - nějakou.

kořínky netušilo co bude - čárka za netušilo.

Ty hvězdičky bych taky asi vynechal.

Ale třeba z něj (jeho dítěte) udělají nějaký hezký kousek nábytku nebo dřevěnou sošku. Či cokoliv jinak užitečného. ;-) Až tak pesimisticky bych to zase neviděl. Co takhle zařadit do PM?

18.03.2013 20:01:39dát kritice tippovrazochodnik
male cerne miminko seminko. :D
18.03.2013 19:12:07dát kritice tipHáber
pekné *
18.03.2013 18:00:41dát kritice tipZdenda

Nebaví.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor