Noční bitva

V noci, kdy hvězdy svítí
střešním oknem na mou dlaň,
já tu bdím, diskutuju se svým bytím
a plánujeme co dál.

Čekáme spolu na impuls,
třeba úder hromu
nebo útok něhy,
ale toneme tu v tichu noci,
já usínám
a on bdělý,
navzájem se udržíme
v pološeru,
v polospánku,
který spolu ubráníme.

Když on usne,
já se vzbudím,
ruku v ruce,
já se nudím
a mé já tu v tichu chrápe,
já tu hlídám,
hmm...,
dešťová voda slyšitelně kape
ze střechy do okapu.

A tak bitvu celé noci,
strategie do a od půlnoci,
pečlivě se držíme,
já jemu a on mě
kryjeme si záda.

A ráno, když je po bitvě,
unaveně hledíme,
já na něj a on na mě,
v předtuše, že rozhodující útok začne,
hned ráno,
když Ty kolem nás beze slova projdeš,
a všechny voje, všechny strategie,
zhroutí se do agónie,
malých proher
a malých taktik.

Ráno, kdy slunce svítí
střešním oknem na mou dlaň,
já probuzen diskutuju s Tebou,
místo abych plánoval, co dál.