Dáma a Netvor

Ze vzdálenosti několika kilometrů se rozprostírá město mezi poli a loukami. Na poměry dnešní doby by ale představovalo větší vesnici. Po stranách okna jsou lesy a vzadu pod zapadajícím sluncem hory. Na několika místech vesnice stoupají k obloze plameny a z nich hustý dým.

Z jedné ulice vybíhá vyděšená dívka ve vesnických šatech přibližně z 14. století. Za ní je ve stínu ulice proti světlu plamenů vidět obrys mohutné postavy

Pohled ze stejného místa, dívka již vidět není, ale její pronásledovatel vstupuje do světla, takže jsou vidět jeho detaily. Svalnaté tělo vysoké nejmíň dva metry oblečené do kožešin, na hlavě lebka nějaké lesní šelmy, pod kterou se schovávají zlé divoké oči. Nejblíže k tomu mají lidé z jeskynního národu z filmu Vikingové (Banderas v hlavní roli).

Dívka přiběhne k hřbitovu. Před ní je hřbitovní zeď vysoká asi metr, která nemá žádnou bránu, vstup na hřbitov představuje jen díra ve zdi ohraničená dvěma sloupky.

Dívka probíhává hřbitovní alejí, kterou představují dvě řady mladých dubů podél hlavní trasy mezi náhrobky. Její pronásledovatel vbíhá na hřbitov.

Dívka zatáčí doprava do jedné z postranních uliček. Vyděšeně se ohlíží, rukou se přidržuje náhrobku.

Pohled je umístěn vedle a za levým ramenem netvora předtím, než přiběhne k uličce, kam před chvílí odbočila jeho kořist. Ta běží vepředu ve tmě, ale jen tak daleko, aby měl čtenář pocit, že ji dohání.

Ťapkající chodidla v malé vrstvě břednoucího sněhu.  Tento obraz je poměrně důležitý, protože na začátku příběhu panuje příjemný pozdně letní večer.

Socha je vsazena do výklenku vysokého náhrobku, před nímž je jen úzká udržovaná zahrádka. Po obou stranách rostou mladé stromky, stejné jako jsou v aleji hlavní hřbitovní cesty.  Socha představuje celou postavu starší vlídné ženy s propletenými prsty volně svěšených rukou. Pohled sochy směřuje přímo na dívku, která sedíc na patách drží svá kolena a bez další snahy odevzdaně čeká na vyústění dalších událostí.

Démon přiběhne k uličce, kam před chvílí zahnula dívka. Ve své rychlosti si chce při zatáčení pomoct také o náhrobek, ale ten pod jeho tíhou nevydrží, proboří ho a ještě kousek klouže směrem, kterým původně běžel. Od náhrobku za jeho pařátem odlétávají kameny a suť. Ve zbytku stojícího náhrobního kamene jsou vyryty jeho drápy.

Dívka se krčí před sochou zády k místu, odkud by ji měl dostihnout její pronásledovatel. Tady socha vypadá nová, jako by byla nedávno postavena, stromy vedle ní jsou štíhlé a vysoké asi 3 metry

B: Prosím. Vezmi mě pryč

Okolí dívky se pohybuje jako kdyby byla v oku silného hurikánu, ona ale změnu nevnímá.

B: Prosím

Bublina s tímto slovem by měla být taky rozostřena stejně jako okolí

Stále se krčí ve stejné póze před sochou, která teď vypadá mnohem starší. Okolí je v detailech jiné, z dvou stromů zůstal jen jeden, který je starý a mohutný. Jeho kořeny mírně zvedly lehčí kamenné desky hrobu

Pohled na tvář dívky, jak opatrně a překvapeně zvedá oči, které měla schované v dlaních.

Vzdálený pohled na náhrobek se sochou, dívku klečící před ním a okolní náhrobky. Sněží. Okolí je naprosto klidné, stromy jsou vyšší a očividně mnohem starší, některé chybí.

Vstane a překvapeně se rozhlíží. Pohled na ni je zpředoboku, aby byly vidět její stále překvapené oči a zatnutý sternocleidomastoideus tím, jak, otáčí hlavu. Za ní se ukazuje podobná scenérie jako na předchozím obrázku, ale z jiného úhlu, aby bylo poznat, že nikde nebezpečí nehrozí.

Zvedne před sebe ruku. Kolem dlaně jí padají sněhové vločky. Jedna jí na dlani přistává. Její kontura je dokonale vykreslená.

Jde cestou zpět, odkud přiběhla. Podívá se mezi stromy nahoru, kde je vidět olověné nebe, ze kterého se snáší houstnoucí sníh.  Bylo by dobré nakreslit náhrobky tam, kde byly na str 1, ale zachytit je přibližně o 700 let starší, stejně tak i stromy.

Přichází na hřbitovní alej a prochází vedle náhrobku, který démon při pronásledování pobořil. Původní nerovnosti se časem trochu vyrovnaly, ale stále jsou na něm vidět zbytky po rýhách od drápů, které ještě letité počasí nestihlo úplně vyhladit.

Vychází ze hřbitova. Původní mezeru mezi dvěma zdmi vyplňuje vysoká kovová brána, z nichž je jedno křídlo pootevřené. Zde je výborné místo pro vykreslení kontrastu mezi historickou podobou dívky a moderní podobou synagogy a hřbitovní zdi s bránou. Na parkovišti stojí auto a pouliční lampy jsou rozsvícené.

Její oči, plné překvapení a zděšení

Dlouhé okno, přes celou šíři stránku. Vlevo v jedné čtvrtině okna je konec až rohhřbitovní zdi (hřbitov je vidět z boku), nad kterou jsou zasněžené vrcholky náhrobků, potom dívka zachycená z boku vycházející ze hřbitova směrem doprava vstříc naší civilizaci, která zabírá pravé tři čtvrtiny okna. Jsou tam lidé jdoucí unavení z práce, zastávka tramvaje s hloučkem lidí, kteří s prázdnými výrazy ve tvářích čekají na tramvaj, pouliční prodavač novin, stánek s čínským rychlým občerstvením, koše přeplněné odpadky, toulavé kočky nebo psi, k tomu žena s kočárkem držící za ruku malé asi čtyřleté dítěte a nakonec chlapec s růží čekající na rohu na svou slečnu. Do toho sněží, pravděpodobně první tohoroční hustý sníh.

Uprostřed okna vedou kolmo ke spodnímu okraji okna koleje tramvaje, na kterých je vidět v dálce tramvaj. Dívka přichází k zastávce (zbývá pár metrů, než vstoupí na koleje), kterou jako by chtěla obejít a vyhnout se tím davu lidí na zastávce, míjí pár kráčejících lidí, kteří se na ni dívají prázdnými pohledy.

Tramvaj na kolejích se rychle přibližuje, dopravnímu prostředku dominují dvě velká světla, nad nimi je sklo do kabiny, ve které se slabě rýsuje silueta řidiče, nad kabinou je matně vidět číslo tramvaje. Dívka vchází na koleje a natáčí hlavu směrem k tramvaji.

Zvonící tramvaj zabírá téměř celé pozadí okna, pár metrů před ní stojí téměř čelem k tramvaji strachem paralyzovaná dívka přímo uprostřed kolejí.

Z pravého okraje okna je vidět ruka která drží dívku za konec rukávu a táhne ji směrem k sobě, jakoby ven z komixového okna. Šaty dívky se začínají trhat. Tramvaj je těsně před dívkou.

Dívka na poslední chvíli uniká tramvaji, ale její šaty se roztrhnou od límce téměř až k pasu. Je vidět jedno její obnažené ňadro a velká část břicha. Okolní lidé i přesto zůstávají naprosto apatičtí.

Dívka dopadá na zasněženou dlažbu k nohám mladého chlapce, který pouští rukáv jejích šatů. Utržená část šatů jí visí z ruky, téměř se jí vysvlékla, takže má holou ruku od ramene po loket a část hrudníku.

Nad dívkou stojí jako šedé přízraky v hloučku lidé. Lehce svými prázdnými výrazy ve tvářích připomínají mozkomory z HP. Vyděšeně k nim zvedá hlavu a snaží se zakrýt si roztrženou část šatů. I čtenář by měl mít z lidí okolo ní špatný depresivní pocit. Mezi nimi jako ostrov v moři beznaděje stojí chlapec, který ji strhl z kolejí.

Chlapec si kleká a napřahuje k ní ruku, aby jí pomohl vstát. Ona ho nevnímá, stále sleduje okolní nehnuté postavy.

B1: „Jsi v pořádku?“

Dívka z kleku vybíhá a ve staroslověnštině křičí „Nechte mě být.“

Probíjí si cestu davem

Vbíhá do tmavého podchodu

Nahá chodidla pod špinavým koncem šatů capkají po schodech

Kleká si ke stěně do tmavého rohu, pláče a schovává si hlavu v rukách

Opřená o zeď v levé části okna. Doprava se táhne dlouhá prázdná chodba se zavřenými obchody vietnamců a jinými podzemními obchody. Na stěnách mezi jednotlivými výlohami visí velké reklamní billboardy nebo jsou vysprejované graffiti. Chodba je osvětlena stropními světly, ale mezi jednotlivými světly jsou krátká místa utopená ve tmě.

Pozn: Dívka během těch několika vteřin vyčerpáním usnula. Tímto oknem začíná její sen.

Obraz je nakreslen jako by se čtenář díval dívčinýma očima. Na konci chodby se pod posledním světlem objeví mohutná postava.

Chodba se zdá být prázdná, postava je ve tmě mezi světly. Ve tmě je vidět nenápadné obrysy, aby čtenář měl pocit, že na chodbě nikdo není, ale přesto věděl, že někdo se přibližuje ve tmě.

Postava je mnohem blíž, podle detailů začíná být rozeznatelné, že se jedná o démona z minulosti.

Démon se znovu přiblížil, v tomto okně je opět schován ve tmě

Nyní se kompozice okna přesouvá z pohledu první osoby k pohledu třetí osoby, kdy je visus umístěn za dívku. Démon vystupuje ze tmy ještě mohutnější než v jejím světě, ona odevzdaně čeká na smrt sedíc na zemi a odevzdaně hledí k němu.

Démon napřahuje tlapu s pařáty. Dívka se snaží holýma rukama bránit před jeho útokem. Zde je prostor pro kontrast mezi mohutnou rukou démona s pařáty a křehkými pažičkami dívky. Pozn: Tímto oknem končí její sen

Do jejího ramene pouze bodne konec francouzské hole.

Dívka se zvednutou hlavou držíc si namoženou paži od rány holí, nad ní stojí bezdomovec:

B: Vypadni, tohle je moje místo

Dívka se na něj nechápavě dívá

Křičící bezdomovec se napřahuje holí. Dívka spěšně vstává

B: Táhni!!!

Okno přes celou stranu. Opět pohled zepředu na hřbitov, tentokrát bez auta na parkovišti, synagoga i hřbitov je ponořen do tmy, jen lampy vrhají ohraničené kužely světla, ve kterých se vznáší sněhové vločky. Nad hřbitovem se trhají mračna a jsou vidět hvězdy v mezerách mezi mraky. Mezi křídly brány, které jsou stále stejně otevřeny jako když jimi procházela poprvé, mizí silueta dívky.