Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ujet - co nejdřív!

02. 04. 2013
8
9
920

Jen starý pocit, který opět vyplul na povrch, když jsem ho viděla – s ní …

 

Hanička se za barem na mě usmívá.

Co Davídek, hele? Je v té Praze nebo kde?

Beru do ruky mobil a píšu.

Sedíme v Pekle, dojdi na pivko.

Náš bývalý kolega z práce.

 

/ Zaučoval mě, zkoušel to na mě.

Já tenkrát s L. On měl taky vztah.

Ale tak jsem si vždycky říkala, že jeho bych brala.

Jen na jednu noc, jen to zkusit.

Vtipnej, charizmatickej, chytrej, přitažlivej. /

 

Do dvaceti minut tam sedíme společně.

Usmívá se, tak jak to umí.

Laškuje, tak jako vždycky.

Pak na rovinu láká do bytu.

A já kývám. A jdu.

( připadám si jako Samantha ze sexu ve městě.)

 

Lehne si na záda a kouká na mě, tak co?

Chvíli na něj koukám a pak tiše řeknu: Tak si mě vem.

A on to udělá …

Vracíme se ruku v ruce, zpět do hospody, dáme po sklence a doprovodí mě k taxíku.

Ráno mi příjde esemes – Dáme sex? A snad tisíce smajlíků.

Zůstane jen u zprávy.

 

O měsíc později vyrážím na dámskou jízdu.

Sedíme na baru, kamarádka se někde ztrácí.

A já mlsně koukám a rozhazuju úsměvy.

Někdo mi poklepe na rameno, on.

Rozbuší se mi srdce a scénář se opět opakuje.

Je mi hezky, říkám si třeba by to šlo …

 

Telefon mlčí, na fb nereaguje na zprávy.

Hážu svoje pocity za hlavu, jak to dokonale umím.

Všechno je fajn a veselý.

A já jsem ta usměvavá holka, co je pořád v pohodě.

 

Další párty, rozloučení s kamarádkou cestovatelkou.

Stejný bar, mraky vína, mraky vodky.

Usmívám se, kouřím jednu za druhou.

Procházím kolem baru a pak ho uvidím. I s ní.

Stojí tam spolu, ruce kolem pasu, ona se na mě usměje.

Jen gesto, který dělám taky. Úsměvem můžete pomoci, asi vypadám ztraceně.

Úsměv jí oplatím a jeho očím se vyhnu.

Ještě párkrát na ně narazím, ale jeho nepozdravím.

Dokonale hraju, že ho neznám a snažím se ignorovat knedlík v krku a sevřenej žaludek.

S úsměvem jdu na záchod.

Pohled do zrcadla mě utvrdí v tom, že jsem zase ta zlomená holka.

Mám chuť se nad sebou rozbrečet.

Nahodím nacvičený úsměv, jen oči mám plný zklamání, o kterým vím jen já.

A z baru prostě utíkám, sedám do prvního taxíku a chci od všeho ujet ...

 


9 názorů

Díky!


j.nikdo
13. 04. 2013
Dát tip

Čtivé,má to spád a napětí...*



Díky písmáci!


chci_uverit
03. 04. 2013
Dát tip

dobrej příběh..na to jak to bylo dlouhý..žádná nuda*


Působivé popisy. Jako bych to prožívala*


Petr.II
02. 04. 2013
Dát tip

jo, ... *


srozumeni
02. 04. 2013
Dát tip
Tohle je hodně silné a působivé, opravdu děsný pocit...***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru