Šotek

Co, nebo kdo je to vlastně šotek? Jistá filozoficko-vědecká skupina, podle mého názoru však značně pochybná, má za to, že by to mohla být nová forma života vzniklá ze starých ponožek, které páchly tak pronikavě, až skrze to došly sebeuvědomění. Dle zásady: „Smrdím, tedy jsem.“

Přesto, že se pojmenování šotka v různých jazycích může výrazně lišit, jeho podstata zůstává ve všech kulturách stejná. Šotek samotný je totiž magický tvor nacházející zálibu v neplechách a nekalostech, které, jak jistě sami dobře víte, tak rád provádí zvláště nám, obyčejným smrtelníkům.

Jeho výskyt není nijak omezen, přestože písemné prameny uvádí, že v dnešní době se šotci nacházejí již pouze v rezervacích. Někteří dokonce tvrdí, že šotci už jsou na pokraji vyhynutí a že spatřit šotka ve volné přírodě je již zcela nemožné. Já však z vlastní zkušenosti vím, že šotci jsou nedílnou součástí každé domácnosti, ba i širšího kolektivu. Zcela největší zkušenosti mám s řádem rarachovitých a to speciálně s druhem šotka domácího věci věčně schovávajícího.

Když už jsme u toho, mohu zde také zmínit například šotka tiskařského, který se tak hojně objevuje ve většině mých textů, a který si libuje v přehazování písmen, slov, někdy dokonce i celých vět, jen aby nakonec viděl autora, jak si rve vlasy z hlavy a proklíná všechny svaté, že se už nedožije povýšení, či snad svojí vlastní knihy.

Údajně, dle starých rytin na prazvláštních místech, například dívčích záchodcích, se prý na světě vyskytují i šotci dobrosrdeční. Já osobně si tímto faktem nejsem zcela jistá, neboť jsem, ke vší mé smůle, takového šotka ještě nepotkala.