Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
DRUHÉ SETKÁNÍ S DUCKRABBITEM – OPĚT THAJSKÉ
datum / id11.04.2013 / 426715Vytisknout |
autorwittgenstein
kategoriePovídky
zobrazeno1149x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
DRUHÉ SETKÁNÍ S DUCKRABBITEM – OPĚT THAJSKÉ

 

Moje teta se jmenuje Ingrid Bori????? ??????(sovna Majska -- namísto otazníků psáno azbukou), zajímá ji především život Thajska, proto o tomto tématu, kromě vín, trochu více vím.

Pokud tedy začnu vyprávět například o Duchovi thajské slepičí polévky, pak … tak radši ne, poněvadž mě samého už při pouhém vyřčení slova toho, kterého nyní napíšu radši jen jeho zkratkou DTSP, popřípadě ještě zatajeněji jako ????(DTSP -- namísto otazníků psáno azbukou)… Z velmi dobrého důvodu záměrně nedokončuji větu, příštímu takto bez souvislosti už ani ten DTSP sám nebude rozumět. Ovšem já naopak mohu pokročit, poněvadž v rodném jazyce mé německé tety Ingrid pojmenování oné věci, jež má za základ vodu, nezní Suppe, jak bychom čekali, nýbrž ???(sup -- namísto otazníků psáno azbukou) .

 

Takže ještě na chvíli zahlédněme zcela letmo například do finštiny, v níž si pro skupinu znaků sup můžeme přečíst slovo korppikotka, což jako téma, výzva znělá, k mému příštímu vyprávění by docela šlo.

 

Sup se vznáší nad trupem, sežrat ho chce kalupem.

Supka čeká v povzdálí, by se oba nažrali.

 

Znalost vzájemného tělesného spojení dvou vzhledem různých živočichů je mezi Thajci zcela běžná, protože při jejich běžně všedních cestách po pralesích jim občas mezi kroky chřupnou kosterní zbytky takových nějakých archetypů, vzpomeňte si například na ježuru nebo ptakopyska, kteří ještě v historické době, jak říkáváme, žili zcela běžně známi jejich predátorům, množili se mezi sebou savci vejci ve stínech houští na tomto zeměpisném území do doby, nežli sem nevkročila noha člověka.

Proto mezi základními jídly thajské kulinářské tradice je odedávna zastoupeno i vyhlášené gurmánské spojení kachnokráličí pečeně, nazývané i mezi tamějšími hotelovými kuchaři výrazem tak snadným, že si je lze stejně snadno objednat z pouze jen letmo nabídnutého jídelního lístku.

Finsky řečeno paahdettua ankkaa, kani, slovensky například vysloveno při takové příležitosti zcela prostě: Pán thájský hlavný, prineste mi sem tuná tuto tu vašú živánskú!  

Herra Thai mestari, toit minut tänne tämän Tonnikala on sinun paistaa!

! Znak pro diakritické znaménko vykřičníku je v thajštině i slovenštině naprosto stejný.

 

Světácky rozšafnému Slovákovi přinese pohodový thajský vrchní na dvou talířích něco jako do rolky svinuté bavlněné obinadlo vysmažené v klasickém trojobalu posypaném lanýži. Zatímco hosta, který si ukázal na příslušný řádek v jídelním lístku, neobslouží úslužný thajský vrchní už vůbec ničím, poněvadž místnímu kuchaři se povedlo poslední porci kachny sešité s králíkem do podoby čehosi jako rolády ze španělského ptáčka spálit uvnitř mikrovlné trouby v čase pouhých pěti minut na vzhledem velmi přemaštěný popel, v němž by například ani sám DTSP nesvedl rozlišit maso dvou zvířecích druhů nakrájené na nudličky od kostí ložených jako součást připravované porce jen tak.

 

Stručně thajsky řečeno: Nezlobte se na nás, tomu našemu nešikovnému thajskému kuchtíkovi se tam v kuchyni z té vaší porce vypekl leda tak:

.

Inu, nadarmo se o takových nešikovných thajských kuchtících po celém světě neříkává, že je to Thajec jako z ptakopyskčích vajec.

 

Thajec jako z vajec ptakopyska, musíme však bez rýmu nabídnout překladovému stroji namísto originálního vtipného znění, neboť onen zvuk ptakopyskčích bez vážné poruchy mnoha jeho vnitřních částí on, mašina a stroj, by například v jazyku jidiš takto zřetelně nazpátek již neřekl.

.

 

Vypravme se proto radši, bez obav z takových kulinářských hybridů, na naše krásné Slovácko, do kraje vína tak dobrého a žárného, že za pouhý jeden večer z každého, koho obětovat chcete, udělá toho už řečeného ptakopyska.

A když takový donde k nám do sklepa i druhý deň, ručím vám, že začne snášat vajca ja slépka.

Ja kun tällaisia ??donde toinen päivä, takaan teille, että minä SNAS muna viipaleiksi.

 

Jinde všude se mafiáni zalévali do betónu, zatímco my tady na Slovácku sme se vraždívali třeťáky.

 

Ale Jak se tak na ten finský telegram napodruhé dívám, poďme radši, děcka, pryč, dyť ten jejich SNAS múže být zase jakýsi finský duch. Jednému takovému sme se před chvílu šikovně rusky vyhli, ví kdosi z vás, ptám se pro našú příští ezpečnost, jeďá ti Fíni též takové ty thajské nudlové polévky?

Víte co, strýcu, napište si to svoje plkání, jak správně bez nedoklepnuté chyby v tým vaším ja má být, a potom uvidíte, že se ze strany Finú není kvůli thajskému duchovi čeho bát.

A když takový donde i druhý deň, ručím vám, že začne snášat vajca jak slépka.

Ja kun tällaisia ??donde toinen päivä, takaan teille, että sietää muna alkaa siivu.

 

Řeknu vám jedno, to sme si tu na Slovácku ale opravdu upřímně všeci oddechli.

 

Co ste dělal, strýcu, že vás tak dlúho nebylo vidět?

Púl roku jsem psal televizní scénku pro pana Holzmanna, a za málem púhú enem minutu sem mu jú celú přeložil do thajštiny. Nechceš si přečíst?

Ani ne, strýcu, já si teďkáj každý deň hned zrána překládávám celý Slovácký deník do grónštiny.

 

Kdo stále ještě netuší, oč se mi jedná těmi neustálými citáty používanými jako v jakési šílené řečové hře, tak takovému, co se nikdy nezajímal, buď už pomoci není, a nebo ať se též, a nejlepší bez meškání hned, čehosi pro mozek rázného napije.

Pak mu třeba na jeden šmik dojde, že naše krásné Slovácko je kraj celý zaslíbený knížecímu synkovi Ludwigovi Wittgensteinovi, jestli vy tam cizí víte, kdo takový knížepán vlastně byl.

Nikdy se tu u nás sice nestavil, ale projíždíval našú rovinu občas v první rokoch té první velké války, do Haliča na frontu, domú do Vídňa, a zase nazpátek. Baže, vlakem, sedával pokaždé u okna obráceného však na tamtú  druhú bezslunečnú stranu, čím se vysvětluje, že to naše nedakonické nádraží ani jedinkrát neviděl. Zato tamten na kopečku slunkem zalévaný polešovický kostel mu navždycky zústal v paměti zapsaný.

 

To jsem tu dal pro případ, aby našemu líčení rozuměli i všeci Hindi.

A aby jim nebylo třebas líto, tak i ti Gudžaráti.

Mutta tuolla mäellä polešovický kirkossa hän jäi ikuisesti muistiin kirjoitettu.

Dar acolo la Biserica din Deal polešovický a rămas pentru totdeauna în memoria scris.

Rumuni nás přece v pětačtyřicátém osvobodili, tak snáď patří vzkaz aji jim.

 

Jak jsme tak letos v zimě jedenkrát celú noc seděli ve sklépku a cosi už každý jiného překládali, v samém posledku sme se v tom našem babylóně přece enem na čemsi rozumném domluvili. Že totiž o prázdninách příštího roku, přesně na ten červencový den, akorát za sto let, co tenkrát začala ta první velká válka, že na památku toho tehda ještě ani ne frajtra Wittgensteina z vlaku cosi uděláme. Nakonec, i tak trochu za všecky ty naše. Přece tu na Slovácku máme v každé obci už málem sto rokú jejich pomníček.

Dyť třeba já sem v tamté vojně měl válčit oba svoje dědky. Dědáček František, z nich mladší, vojákoval v Haliču i Itálii, přesně jak ten Wittgenstein. Na Piavě mu tenkrát před zákopem Makaróni prošili kulometem břuch, ale všecko dobré, dožil se šestasedmdesáti. O celých dvanáct rokú přežil Wittgensteina, zatímco stařeček Jan, jednooký, umřeli též v šestasedmdesáti o cosi dřív.

Ale až druhý po Wittgensteinovi, poslední František. Tak se jejich životy za sebú v cíli smrti seřadit patří, aby o nich bylo řečené až do konca běhú jejich životú všecko.

 

Před rokami nám zavřeli na nedakonickým nádraží čekárnú, potem kterýsi náramný vúl ve vestě kdesi v městě od zdejších lidí odťal i vestibúl s pokladnami. Císařpán by takové nechal odvézt ze šíny drezínu.

Ale že sme na Slovácku u muziky všecko chlapi, už máme od obojího nazpátek vrácený klíč. Teda aspoň na tých čtrnáct dnú v příštím létě od eráru slíbený. Abysme pro teho Wittgensteina mohli udělat cosi jako výstavu.

Na krajinky kýmsi odkudsi napatlané barvú hadicami se nám už dívat odnechtělo, našich krásných slováckých pohledú máme přece svojích každý den dosť.

Vlastně všecko tú máme, tak to chvílu trvalo, nežli sme vymysleli ve všeckých nám známých i neznámých řečách to pro Wittgensteina ze všeckých nejlepší slovo.

 

Už ho máme, už ho držíme, žádného z nás nekope. Tož teda rozhodli sme se. Pro obrázek duckrabbita, velkú výstavu na jeho slávu v malé nádražní čekárně uspořádáme, já teda že budu péct po celú dobu před nedakonickým nádražím tu kačenu s králíkem, až na popel, aby na samém koncu všeckú tu našú pomíjivú slávu bylo čímsi před věčnosťú uzavřít.

Po váze myšlenkové hodnotnosti jakúsi takovú věcú opravdu pořádnú a navždycky potem proto duchem k Wittgensteinově slávě věčnú až za ámen.

 

Kdyby se snáď kdosi cizí chtěl účastnit, každý može, plakáty po celej tejto planétě ještě rozvěšeny nemáme, ale třeba blogú o duckrabbitovi k poučení, tak takových najde každý po internetu mnohem víc nežli třeba ráno Thajec panenek, modrákú a jankú hned za barákem v tamtým jeho domácím pralese.

 

Po vínu, jaké za rok bude, se neptej! Víno neodpovídá. Víno se pije!!!

Pokud u nás, na Slovácku, tož na slávu!

Tých, co byli před námi.

Ti co dneska žijú, sú všeci dobří leda tak na ten

 .

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.