S cizím já ve vlastním domě

Tak jako přibývá

l e t o k r u h ů

ve staletém stromě

tak přibývá

p a v u č i n

v jednom mě povědomém domě.

Pavouci masírují stěny,

jenž dávno bílou barvu zapomněly,

spřádají sítě

v   h o d i n á c h ,

které kdysi tak krásně zněly.

Jen

poslední

třepotání křídel

ztracené mouchy

víří tu těžký vzduch

Všechna dávno

z a p o m e n u t á

slova visí tu ve vzduchu

jak velký

dluh.

Snad dnešní bouřka rozrazí těžká dubová okenice

a čerstvý vítr

prodlouží tak jeden život o pár

hodin...

          minut...

                   vteřin...

                                 více... ?