nenajivně najivní

Podej mi ruku svou, ať v mojí vyhoří,

poslechni srdce mé, pro Tebe hovoří,

na tvoji něžnou tvář, chtěl bych se dívat,

s Tebou se probouzet, pro Tebe zívat,

když den byl dlouhý.

Jsi moje naděje jsi moje touha,

s Tebou i chvilka je nádherně dlouhá,

Jsi lístek okvětní, jsi něžná rosa,

jsi světu mého ta největší osa,

kolem se točím.

Chci říct jen mám Tě rád a slova mi schází,

samota ručník zas do ringu hází,

nevím jak na dlouho a to mě mučí,

vždyť život žáky své jen prohrou učí,

co je to bolest.