Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Předjaro

15. 04. 2013

1213

Autor

MAJKL65

Do vlasů vpletla sis
copánky z trávy
rezavé jako list
loňskem pravý.

A takové jaro je
že rostou cesty
stromy jsou vestoje
lidskými gesty.

Je slyšet jen stříbrné
jak vítr dýchá
hvězdičky jiskrné
našeho ticha.

A kamsi to padá
to v moři sněží
v bělavých řadách
odbíjí z věží.

Zhasínáš maják
rty svoje též
a není břehu jak
pravda a lež.

10 názorů

Sebastiana

20. 04. 2013

Dát tip

Safián

18. 04. 2013

Dát tip

Zdá se, že sis přece jen něco prostudoval. Rytmická struktura působí přirozeně. Nevadí, že není metricky čistá.

Tento rým je ale ohavný, rozhodí rytmus a zazdí celou báseň: Zhasínáš maják / rty svoje též / a není břehu jak / pravda a lež. /

Najednou polyfonie. Jako u gotických básníků (např. Sv. Bonaventura). Ta mě překvapila příjemně: Je slyšet jen stříbrné / jak vítr dýchá / hvězdičky jiskrné / našeho ticha./