Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Záhada rozluštěna 4.díl

20. 04. 2013
0
0
915
Autor
katt-chan

Záhada rozluštěna 4. díl

Sasuke zrovna procházel okolo stolku s kafem a koblihami a šel rovnou dál, ale na poslední chvíli mu blesklo hlavou, že po takovém výslechu musí mít Sakura hlad. Vrátil se pár kroků zpátky a popadl několik koblih a hrnek s kafem. Než došel k osudné místnosti půlku kafe vylil, jak rychle pospíchal a trochu si opařil ruku, ale na nic nedbal. Konečně si oddechl, když vzal za kliku v místnosti číslo tři, ve které měla být Sakura vyslýchána. Vešel dovnitř a zůstal zkoprněle stát na prahu. Před očima mu přeběhlo pár mžitek, protože si myslel, že se mu to zdá. Sakura pohodlně seděla na židli s nohama na stole, na kterém bylo snad úplně všechno. Jeho oči přejížděli po zaplněném stole, kde byla skoro cela pizza, vedle toho celá krabička koblih a o kus dál dokonce několik druhů pití jako coca-cola a nebo studený čaj, Sasuke jen zíral. Ještě nikdo při výslechu neměl takové pohoštění od policie jako ona.

Už si myslela, že se ani pana dokonalého Uchihi nedočká, když v tom vstoupil do dveří a v náručí držel pár pomačkaných koblih a hrnek kdoví s čím. Vstala ze židle a hluboce se mu poklonila. „Vítám vás veličenstvo!“ Sasuke  se ani nestačil vzpamatovat a už ho stihla po druhé vytočit svým chováním. Ještě si stihl všimnout jejího výstřihu,  když se před ním narovnala a tím mu zaclonila pěkný výhled. Sasuke se snažil nehnou  ani svalem, aby nepoznala, že uvnitř něj probíhá válka a zuřivost a sedl si naproti rebelce. Zírali jeden na druhého, protože si mysleli, že začne mluvit ten druhý. Sasuke se už neudržel a vypěnil. „Budeš mluvit a nebo jsem se táhl přes celý město od případu zbytečně!“ Vyštěkl a pozoroval jak změnila výraz ve tváří z přidrzlého na vzteklý a nebojácný. Sakura, až nadskočila nad tím krutým chováním a rozzuřeným pomračeným obličejem. Sasuke se zlobil sám na sebe, že se mu tahle rozmazlená holka dostávala pod kůži a nevěděl jak si jí držet dál od sebe. Navíc se to ještě nikomu nepovedlo, takhle ho vytáčet a  provokovat. „Odcházím domů možná, že zítra dostaneš rozum a něco mi povíš!“ Vstal naštvaně ze židle a rázoval si to ke dveřím.

Už šahal na kliku, ale v tom někdo dveře otevřel a ocitl se přímo naproti mladému kadetovy, který mu nesl fotky a složku k případu vraždy, jen mu to podal, zasalutoval a byl pryč. Sasuke se vrátil ke stolu a položil fotky vedle sebe. Sakura jen ze zvědavosti nahlédla co to ten mladík přinesl a hned podotkla. „To je ďáblovo písmo ty ho umíš přečíst?“ Ptala se zvědavě. Sasuke na ní vytřeštil oči a pořádně si prohlédl znaky na fotce. „Jak to, že víš co to je? Tým odborníku na šifry se v tom případu hrabe už týdny a ty víš co to je!“ Jen si povzdechla a promluvila. „No jo tohle písmo se celá tisíciletí nepoužívá a navíc znala ho jen hrstka zasvěcených. Naučila mě ho babička než zemřela a já to musím naučit zase někoho dalšího.“ Sasuke nevěřil co mu tady ta holka říká a rychle jí chytl za ruku a táhl k šéfovi do kanceláře nedbaje na klepání vtrhl dovnitř.  „Uchiho co je to za chování, mám chuť vás převelet někam na Aljašku!“ Hromoval Sasori, až to bylo slyšet na chodbě. „Moc se omlouvám pane, ale tady přítomná Haruno Sakura ví co znamenají obrazce na stěnách v mém případu, který jste mi dal na starost.“ Šéf se nafoukl a pak polkl, zaměřil se na Sakuru a úplně mile se jí zeptal. „Nechceš si hačnout a co třeba něco k pití nedala by sis?“ Sasuke dostal křeč do obličeje jak se snažil udržet si vážnou tvář, ale nejradši by šéfa prohodil oknem. Na něj je jak ras a na Sakuru jako beránek, jak to tak ženská dělá, že si každého chlapa omotá kolem prstu? Přemýšlel a zapomněl, že v místnosti není sám a nahlas si ulevil. „Sakra!“ Šéf se na něj zaměřil a v očích mu viděl hromovat blesky a radši Sasukeho vyhodil ze dveří s tím, že ruší u výslechu.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru