Blues pro tebe

Jako spánek padám k nebi 
sto let tmami ze sebe
první trávy zase hřeby
v dlaně vrostou za tebe.

A cítím, že se mi ztrácíš
voníš rzí a nádražím 
odjíždíš jak, i se vracíš
a nejvíc něco mezi tím.  

Již je světlo barvy bolí
hledá mne můj dávný stín
chodí ránem s bílou holí
najít města tvého klín.

A začíná mi bolest bdění
květ za květem uvadám 
všechno je jen třtina snění
jak slunce v tobě zapadám.

Duny domů písky dveří 
tajuplné Núbie 
rty mé pouhé ptačí peří
z hodin vrčí bestie.