Hvězda Třetí galaxie

Ač nejsem odborník přes populární hudbu, dovoluji si odhadnout, že prvním hitmakerem usilujícím o ekologickou osvětu byl Michal David. Kdo se zaposlouchal do jeho písně Třetí galaxie, pozorně, neomámen skepsi kolou (z Johnova Mementa víme, že jde o směs coca-coly a podomácky vyráběného opiátu, oblíbenou na pražských diskotékách období normalizace), musel registrovat řadu radikálních prohlášení: David v několika minutách a větách odsoudí automobilismus, smog, spěch, zamoření řek i oceánů a macešský vztah k živé přírodě vůbec. A jako řešení nabídne příklad hvězdy z Třetí galaxie. Hvězdy jasné jak den, jak úsměv dívek a žen.   

Kromě ekologického apelu je ovšem Davidova píseň zajímavá i tím, že kód populární hudby prolamuje i hlubokým filosofickým postojem. Citujme ale samotného interpreta: Hmmm jsijsijsijsijsijsi v moři aut holé nic. Ano Michal David jako první populární zpěvák sáhnul k negativnímu existencialismu a skepticky konstatoval, že člověk je pouhé nic.

Ovšem ani to by ještě nebylo tak zajímavé, nebýt melodie, která celou píseň nese. Michal David se projevil jako poučený čtenář Nietzscheho, když zvolil afirmativní tón, tón naprostého přitakání životu, tón dionýské slavnosti. Videoklip nás nenechá na pochybách: muž nevelkého vzrůstu, ale obří duše a radosti tluče do kláves, koupe se v paprscích stroboskopu a dává jasně najevo: je třeba žít! je třeba přijmout úděl! je třeba přijmout i to, že hvězda jasná jak den, jak úsměv dívek a žen je prostě příliš daleko! Ale ona tam někde je.

A komu by to nestačilo, ten si může dát skepsi kolu.