Sluníčko

Před 21 lety..............

Je jaro
a tvůj sametový hlas,
ke hříchům mne svádí,
něco z nich je v nás,
ztratil jsem své mládí……

Voníš jako kvítky jara,
sníh, jako by čekal,
až víra Tvá nebude malá,
v závrati, jíž jsem se lekal.

Proč nic mi nebrání,
počítat Tvých ………. jar,
žít s Tebou v přísném ústraní,
neboť láska je žízní dar…..

Proč připomínáš mi vody vůni,
jez, oblázky z pramene,
sladkou blankytnou tůni……
dotýkám se ramene
a tonu ve štěstí……

Dál budu s Tebou hledat jako zlatokop,
dým mlh a odpolední chlad,
dál půjdu po kráse Tvých stop,
až najdeme ten země plát,
kde na něhu nebudem si hrát,
ve stínu sloupů, pod nocí……

A bouře skropí suchou hlínu,
vzduch bude cítit po vřesu,
slunce zajde taky do stínu,
oparů nadýchám se a zatřesu,
prvním stromem s jablíčky,
položím Ti hlavu do trávy,
a paprsky s blůzy knoflíčky,
budou si hrát……

Proč s úsměvem bereš si má ústa,
mé srdce, vše co člověk může mít,
vždyť má duše, je už dávno pustá,
prohnilá, mdlá, chce mít věčný klid…..

To dávno už není moje tvář,
co zná kouzlo večerů a povodní,
zmáhá mne Tvá upřímná zář,
časem zapoměl jsem, o čem lidé sní….




Teď tu ležíš ve klubíčku,
něžná, krásná, schoulená,
tiše ulévám svým klidem každý žár,
toužilas po noci, kdy srdce, bušíc sladce,
jak malá víla, jenž věří v zázraky,
a já, procházeje láskou hladce,
z víček odháním případné přízraky…..
asi Tě začínám mít rád,
těším se touhou po pláči,
když probouzí Tě hlad,
zapleten v jednom z vlasů chomáči,
otvírám oči Tvé posvátné a skvělé…..
a ony hledají v očích mých,
totéž štěstí, nikdy nevystřízlivělé,
a tu, štasten musím být,
když cítím Tvůj horký dech,
naivně budíš mě rosou,
veselá, když nevrlý jsem naoko,
se smíchem, že je krásný den,
topíš mne ve studánce…..
Jsi až neuvěřitelně krásná,
když jsi unavená,
a kapky vody, stříbří se Ti na těle,
tehdy já říkám vesele,
jménem slunce, mám Tě rád…..

---