Something in the Smile

Terezce 2012

 

Something in the Smile …           

 

Něco v tom úsměvu     

trvá už tisíc let

s tou vůní v náručí

chtěl bych se probouzet.

Anebo nejít spát

toulat se tvými vlasy.

S hvězdami povídat

poslouchat jejich hlasy.

 

Pohled tvých očí znám

už milióny roků,

ve spaní slýchávám

rytmus těch drobných kroků.

Od tebe utíkám

a pak se musím vracet,

když večer toužívám

se ve tvém klínu ztrácet.

 

Jak bouře přilétá

a hned to zase vzdává

má vášeň stoletá

je ráno zase mladá.

A  spánkem unavený

se nocí potácím,

všechna tvá pohlazení

do rána poztrácím.

 

Jak dlouho vydržím

palbu tvých dotazů,

než se zas vypařím,

vyklouznu z provazů.

Z těch nitek, co nás pojí

jak stromy kořenama,

ledy, co roztávají,

když býváš se mnou sama.

 

Do dlaní nadýchám

když je ti v noci zima,

zrakem tě vysvlékám,

proplétám svoje prsty s tvýma.

Zahřát tě v náručí

mi trvá dobu dlouhou,

hladíš mé obočí

a  já se chvěji touhou.

 

Jak podemletý břeh,

co čeká až se zřítí,

jak svíčky plamínek,

co ve tvých očích svítí.

Poslouchám tichý dech,

když po mém boku spáváš,

tak proč ten polibek

mi bereš a ne dáváš.

 

---