Pošlu přání po hvězdách

Pošlu přání po hvězdách

 

Slzy skrývající moji vzpomínku,

Černá díra po utrpení vypálená,

snový svět mě volá k odpočinku,

básníkova duše je tak zmatená.

 

Svět už vážně nemá co nabídnout,

Za peníze si mír v sobě nekoupím,

jak můžou tohle lidé přehlídnout?

Zhrzené pocity, které v sobě utopím.

 

Snový svět mě pomalu ale tiše zabíjí,

Ale jsem však bezpečně dost daleko,

Od světa, který mi ubližuje, stále ubíjí,

Přál bych si trochu lásky a její mléko.

 

Není to netvor, co vylézá ze skříně,

Ale padlé království dětství mého,

Ztracené v čase jako můj sen i síně,

Šťastných vzpomínek nevinného.

 

Vidím dětskou houpačku bez smíchu,

Krb bez ohně, křeslo bez dědečka,

Tráva je černější a noci pohlcují pýchu,

Jako pastýř, vlk a bezbranná ovečka…

 

Je to jako cítit se sám ale spokojený,

Vlk bez smečky, touží teď po objetí,

Nenávistí a strachem zase odkojený,

Ve velké touze lásky a jejím sepětí…

 

Žiji pro úsměv a sám nevím pro který,

Přeji si vidět, to ztracené uvnitř mne,

Nechte si své peníze, svůj zlaťák tisícerý,

Kéž spánek smyje slzy z očí ode mne…

---