Neptej se mě.....

Ač mám duši malé holky,,

snažím se být dámou,

toto však není

moje pravá tvář,

tvář, co ukazuji okolí,

vážná,někdy usměvavá,

kterou skrýváš,

když Tě něco zabolí.

Proč, zeptal se kdosi..

Odpověď je velmi prostá,

upřímnost se nenosí.

nenosí se v tomto světě,

srdce nelze otevřít,

pravou duši ukázat,

chceš-li být ušetřen bolesti,

nesmíš proti proudu jít.

Svou duši schovávám,

schovávám jak tvář

co halí závoj černý,

a naději si nedávám,

že se něco změní,

že mohu býti ke všem upřímná,

že ukážu svou duši v nahotě,

své naivní dětské prostotě.

Proč, to všechno,

zeptal se znova...

Má odpověď je znovu prostá,

mezi lidmi nejsou vlídná slova,

když otevřeš srdce lidem všem,

mnozí Tě zraní,

a věř, to moc bolí,

pak srdce lehne popelem.

Neptej se mě již proč...

nevěř tomuto světu,

neb dřív než pravdu poznáš

zlomíš si křídla v letu.,

nevzlétneš již,

dej na má slova,

na mé krédo,

na upřímnou mou větu.