Palackého náměstí a rozepře

Na sochu Palackého opět po čase usedli potulní opilci. Sokl nezdobí uslzené svíce melancholiků, ale řada lahváčů. Kdoví o čem mezi sebou ti divousové vzrušeně debatují. Můžeme se jen přít: svět, to jsou jen lyotardovské rozepře. Naše trochu jiné než ty jejich, ale stále rozepře.

Snad strážníci, kteří budou nad ránem tyto pochybné buditele budit, se dozvědí víc.

Spravedlnost

Procházím ambitem soudního paláce a sleduji zástup masek. Spravedlnost křiví ústa, láme vaz lépe než nepovedené víno z královských vinic.

Po povodních

Proud Vltavy unáší racky o poznání pomaleji, slunce už zase suší hladinu a nabádá k zahálce. Žluté lázně jsou ale ještě pod vodou, nezbývá než hledat náhradní řešení. Rozhodně zůstat nad vodou. S racky.

Ecce homo

Dejme nejprve slovo Vildovi: "Na václavským Václaváku je moc člověků!" A mezi nimi jeden trčí do cesty, podoben vychýlené myšlence. Tak jako ona překáží ten člověk člověkům, kteří jdou zavedenými cestami rozumu. Nejspíš je jen namol opilý, ale podobenstvím alkohol rozhodně neškodí.

V bubnu Můstku

V místě, kde se Václavák vlévá do první ulice na Můstku, to vře jako v bubnu pračky. Lidé sem tečou od Muzea pěknou rychlostí, proud je stahuje, převrací a mele s nimi o sto šest. Až pod Orlojem je to vyplivne, trochu pomačkané, ale spokojené, že smrtka nad nimi cinká jen jako.

Bar. Established 1986.

Cestou mijím bar Bodeguita. Několik lidí popíjí brčky barevné nápoje a usmívá se na několik kilometrů. Jako by mezi nimi vybuchla atomová puma dobré nálady: vše tam září. S matnou vzpomínkou na Černobyl přidávám do kroku.