Stíny horkého města

Pražské Trinity

Hlavní nádraží je zóna neklidu. Vypadá to tu líně, ale to pod kloboukem atomového hřibu taky. Slunce se opírá do laviček, nenápadně, ale pak se stane něco a ze slunce je náhle "tisíc sluncí". Je čas vyklidit bitevní pole.

Výtah

Výtah sytila vůně ženy a čerstvých malin. Nadechoval jsem se jako potápěč při dekompresi. V tom divokém pohybu plic se mísila chuť žít a milovat s naprostou beznadějí. Stoupám, blíží se mé patro. Tak ještě naposledy.

Žíznící vojín

Do vagónu metra vpochodovala prsatá žena. Odkojila by klidně všechny cestující, a nepochybně si je svých možností vědomá: křivka jejího úsměvu i podprsenky, jež jak Atlas drží tíhu nebes, je plná pýchy. Ne, nejen ubohých cestujících vagón, ta žena by nakojila celou Rudou armádu. Vystupuje na Vítězném náměstí, jde vstříc soše žíznícího vojína.

Staroměstské náměstí o polednách

Sochu Jana Husa na Staroměstském náměstí lemují lidé. Nejde však o zástup věrných, kteří urazili tisíce mil, aby ulehli k nohám mistrovým. Jejich cesty určují bedekry, a ne touhy. Ach, ty věčné příručky k žití, kde je vše na dosah další stránky.

Braník o půlnoci

I Braník má svou midnight lady. Nejspíš nevešla a nevejde do žádného rádiového hitu, ale to nevadí, protože rytmu má sama v těle víc než dost. Chceš-li si dobře zatančit, tahle čtvrť je druhá Kuba: něco jako Salsa, spousta rumu a bezpečnost bez záruky. Ani se ti nebude chtít domů.