O cenách a lidech

Ceny rostou, rostou, rostou
jako houby po dešti,
chleba, máslo, maso, jogurt,
člověk oči vypleští.

Inflace prý kolem nuly,
v novinách se napíše,
v sámošce se ovšem hnuly
ceny zase do výše.

Vždy korunka ke korunce
každou chvíli o kousek,
z televize se mi směje
pan ministr Kalousek.

Že prý tady máme krizi,
bankrot hrozí podnikům,
už se musí uchylovat
i k daňovým únikům.

Rád bych pomoh obchodníkům,
nejsem přece nelida,
jenže na výplatní pásce,
tam mi nikdo nepřidá.

Když už máme státní svátek,
vyhodím si z kopýtka,
do hospody na klobásu
k tomu jedna desítka.

Už ji nesou na talíři,
už se těším velice,
ať však, jak chci, všude hledám,
nikde žádná hořčice.

Prý jsem si ji neobjednal,
hořčice se platí zvlášť,
buď si doplať patnáct korun,
nebo si to bez ní zbašť.

Pražský pepík to je číman,
ten na mysli neklesá
zítra se stoickým klidem
jdu se napást do lesa.

Udělám si z lesních malin
lehký salát ovocný,
šťastný člověk, jenž ví, že je
proti cenám bezmocný.