Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vlny kolem hotelu Praha

08. 07. 2013
3
20
4320
Autor
Fruhling

věnováno Peregrýně Pilgrimové, s kterou jsem si nad podobnou úvahou minule dobře pokecal

 

0 – vlny kolem hotelu Praha

Patrně žádná demonstrace již nezmění, že o hotelu Praha je definitivně rozhodnuto a developerská firma PPF bude moci architektonicky diskutabilní hotel pro komunistické papaláše nahradit architektonicky diskutabilními byty pro papaláše kapitalistické.

Jedním ze způsobů, jak lidem z PPF (která je nechvalně známá finálním pokurvením Dejvického Kulaťáku) zamezit ve vybudování uzavřené rezidenční čtvrti, byl pokus prohlásit hotel Praha za kulturní památku.

Následující řádky by se měly pokusit objasnit, proč je takovýto pokus v tomto případě nešťastný a nepřinesl významný efekt.

 

Hotel Praha x Sídlo PPF na Kulaťáku

 

1 – brokátové závěsy a mosazné mřížky – sentimentalita osmdesátek

Moderními dějinami se prolíná několik společných témat, které platí i pro architekturu. Jedním z nich je cosi, co bychom mohli – Heiddegerovými slovy – nazvat jako „vytlačení ontologického světa světem ontickým“. Ontický je svět partikulárního jsoucna, kdežto svět ontologický je takový, který se vykazuje celistvostí (u Heideggera prezentovaný čtveřicí božského, smrtelného, nebe a země). Architektonicky řečeno: dříve člověk bydlel poeticky, dnes přespává jako na letišti.

Hrůza z letiště a volání po stavební poezii pozdní normalizace (není to urážka) silně zaznívá i ze strany obhájců hotelu Praha.

Adorno v Dialektice osvícenství však poukazuje na pozoruhodný paradox. Představa ztraceného ráje je jedna z mechanik, jíž se stroj pokroku zbavuje odpůrců. Čím fragmentárnější a neutěšenější je současnost, tím naléhavěji vzniká potřeba „jinde“ – místa, kde celistvost světa nebyla porušena, kde platí řád a člověk dokáže žít v souladu s logem. Když Jiří Paroubek ve svém článku na britských listech obhajuje hotel Praha vysokým umem architektů a stavitelů obrací se právě k celistvosti tohoto „jinde“ a výtky stran nehospodárnosti objektu tak sice zmiňuje, ale již se nad ní dále nezamýšlí. Rovinu ideologickou dokonce vyškrtává zcela záměrně, což vede k takovému extrému jako "Obdivujeme římské Koloseum, které bylo postaveno, aby v něm byli hrozným způsobem mordováni lidé a aby se jiní na to dívali pro svou zábavu, a nezdůrazňujeme, že je postavil nelidský režim, ale vyzdvihujeme smělost architektů a um řemeslníků, kteří nám toto dílo zanechali" (ad absurdum bychom mohli říci, že do Osvětimi jezdíme obdivovat jedinečný technický um konstruktérů plynových komor).

Kouzlo moderní doby, z nějž pramení i neúčinnost podobných architektonických debat na veřejný prostor, totiž spočívá v aktu, který zlaté „jinde“ obrací do „kdysi“. Oprávněný strach z nového (dá se stěží předpokládat, že PPF vyvine kvalitní architektonický projekt) fetišizuje minulé. Sentimentalita nenávratně umístěná do minulosti nejen, že uspokojuje touhu jednotlivce po představě zlatého věku, ale absolutní hodnotou svého „kdysi“ zároveň blokuje tvorbu současných alternativ. Stroj modernity tak odstraní kritiky tím, že je nechá hledat ztracený čas. Martina Faltýnová ve svém článku pro A2 sice říká, že čas pracuje pro památkovou ochranu, ale praxe nás spíš přesvědčuje o tom, že čas pracuje pro rez a plíseň.

Odvíjení debaty na úrovni památkové ochrany je vůbec zrádné. Výhradně formální analýza hotelu Praha totiž nijak neřeší jeho praktickou architektonickou (ne)přínosnost pro současné okolí nebo (ne)přínosnost případných budoucích využití – a to takového využití, kdy objekt bude demolován. Dodnes nebyla zastánci hotelu předložena jediná ucelená ideová studie či plán na alternativní využití areálu. Co se pak skrývá v prohlášeních „odborná veřejnost“ či „příčetní lidé“, jimiž se operuje v oficiálních prohlášeních a článcích, nikdo netuší, protože jména nebývají uvedena nebo se jedná o samotné autory projektu. Developer tak může plánovat ve skrytu, bez průběžného nátlaku a kritiky. Forma pracuje pro developera.

  

Normalizační gesamtkunstwerk

 

2 – plot a beton – perspektiva současného chodce

Zadíváme-li se však na betonový komplex čistě z non-formálního hlediska a shrneme-li si postoje současných historiků architektury jako Rostislav Švácha, Zdeněk Lukeš či Petr Kratochvíl, zjistíme přibližně toto:

 

Hotel Praha je čistě užitná stavba

Hotel by vybudován jako okázalé ubytovací zařízení pro papaláše minulého režimu: tomu odpovídá i jeho přemrštěný prostorový a funkční program. Jak ale ukazuje současný provoz, program nenávratně zastaral a náklady na provoz převýšily užitek. Hotel Praha je užitná stavba bez užitku.

Ani studie navrhovaná v 90. letech, tedy ještě před developerským boomem, která měla provoz hotelu zefektivnit, tehdejšího provozovatele nepřesvědčila. Navíc je-li dobový gesamtkusntwerk nejvážnějším argumentem zastánců Hotelu, pak vzniká oprávněná otázka, nakolik je každý další zásah vůbec přípustný, aniž by se jím porušila celistvost díla – a to včetně okázalé plýtvavosti.

 

Hotel Praha neovlivnil výrazově ani konstrukčně žádný z následujících architektonických směrů či osobností

Nejrušnější architektonická debata kolem hotelu Praha se odehrává až nyní, přičemž člověk se nemůže ubránit, že hledání formálních kvalit je zde podmíněno hrůzou z projektu, který bude prezentovat PPF. Pokud si však projedeme dobové časopisy či paměti architektů, zjistíme, že zatímco takové projekty SIALu zmiňuje každý, hotel Praha nezmiňuje téměř nikdo. Paradoxní výjimkou je, krom původních autorů, člen SIALu Jiří Suchomel, který oceňuje výjimečnost v dobovém kontextu – což je měřítko pohříchu relativní.

Spíše tradiční ocelo-monolitická konstrukce hotelu Praha je navíc jen slabým odleskem progresivní superkonstrukce česko-sovětského hotelu Družba, který je jen o čtyři roky mladší. Konstrukční kvality tak výrazně nepřekračují práh dobově známého a ani ony nemohou být považovány za dostatečný důvod k zvláštnímu nakládání s objektem Hotelu.

 

Hotel Praha neutváří symbolický výraz

Častým důvodem, proč pod památkovou ochranu mohou spadat i formálně průměrné stavby je jejich nevyvratitelná pozice v národní identitě. Socha, u které se shromažďují demonstrace, dům, v němž se narodil významný spisovatel... Hotel Praha umístěný do informačního vakua se však ve veřejné debatě nikdy neobjevil. Pokud ovšem samu izolaci nevyložíme jako symbolické gesto – hotel Praha jako památník. V takovém případě bychom ale měli zformulovat otázku: kdo památník bude udržovat a jaký bude mít účel? Jak vysoké náklady by musely být, aby údržba nefunkčního hotelu čistě z historického hlediska byla ještě morální? A může se stát tak rozsáhlý a nehospodárný areál dutou sochou?

A ještě jedna bytostně oborová otázka: jakým způsobem se může socha změnit v architekturu?

 

socha x socha

 

Hotel Praha nemá význam pro urbanistický kontext či veřejný prostor: měřítkem, současnou funkcí, nebo urbánní propustností pozemku

Jedna z historek, kterou ze zapomnění oprášil Zdeněk Lukeš, říká, že hotel Praha byl původně projektován pro Krymskou riviéru. Při pohledu na obrovskou zvlněnou hmotu vsazenou do prominentní vilové čtvrti Hanspaulky, kde lze stěží nalézt rodinný dům vyšší než čtyři patra, je těžké tomu nevěřit. Jistě, můžeme hádat, jestli projekt skupiny PPF bude vhodnější, ale to nijak neospravedlňuje celkové měřítko hotelu Praha. Autistická hmota nijak nekomunikuje s okolní zástavbou, ruší nejen měřítko urbánního kroku (dané velikostí průměrného pozemku v dané disputaci), ale i vytváří plochy nevyužívané zbytkové zeleně. Navíc Hanspaulka má několik dobrých příkladů současné bytové architektury (viladomy Ladislava Lábuse).

Kolem celého pozemku se navíc táhne plot a rozsáhlý areál tak není přístupný veřejnosti. Jeho význam pro propustnost území či rekraci a zábavu je v současné podobě nulový. Dá se tedy velmi pochybovat o tom, že náhodného kolemjdoucího hotel Praha vůbec nějak obohacuje.

Hotel Praha není významným bodem v pražském panoramatu.

 

Sentimentalita škodí architektuře

  

Stavby, které ztratily účel

 

Zdroje:

J. Paroubek - Zbourání hotelu Praha je projevem iracionální nenávisti

P. Švec - Hotel Praha je komunistický kryt, bude se těžko bořit, říká architekt

Martina Faltýnová – Za hotel Praha


20 názorů

Fruhling
20. 07. 2013
Dát tip

Co třeba Brněnská Kamenka?


Fruhling
20. 07. 2013
Dát tip

Konečně jsem to nalikoval jako člověk!


Fruhling
20. 07. 2013
Dát tip

Hehe... zahrádkářská kolonie, to mi připomíná...

...tohle


Fruhling
16. 07. 2013
Dát tip

Dík za Winnyho, připomíná mi to, že moje diplomka byla docela solidní kopií megabloků ze zlaté éry MVRDV .)

http://www.mimoa.eu/images/1243_l.jpg

http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSHTlj1Om-uZSnjmik8O0anFrMjPG5xzLR50k398auB-yjWq9vp_w

http://www.bdonline.co.uk/Pictures/web/u/w/g/MVRDV_51_bigger_ready.jpg

Osobně jsem z jejich posledního eko-vývoje trochu zklamán, když ase člověk podívá na strukturu těch baráků... je to pořád modernistický stroj na bydlení, přes nějž je nově přetažená zelená vrstva. Přijde mi, že se z toho ztrácí to surové revoluční napětí - viz výše - které je pro všechny možné odrůdy architektonického i jiného modernismu typické.


Fruhling
14. 07. 2013
Dát tip

PP:

Most je pěkný, já mám oblíbený viadukt u Lipníka nad Bečvou: je asi tak čtyřikrát menší a delší, vždycky, když jedu okolo nebo Regiem přímo po, připomíná mi to cesty za tetou na vesnici.

http://im.foto.mapy.cz/orig/000/027/000027aed_241fb2

Jinak asi jo: ten hotel Praha je asi jenzástupný problém. Abych dal příměr: Fila kdysi psal, že kult a popularita Tršoky nevyvěrá z lidovosti jeho filmů, ale z faktu, že je to asi jediný způsob, jak se veřejně vymezit proti současnému kulturnímu establišmentu, který lidem leží v žaludku. Stejná magická dvojka je i "Hotel - Developer"

 

Mov:

Jasně, že jo, celý ten stesk po poetickém světě je cítit buržoustně nedělním nádechem a stejně jako čtení Goetha v ušáku nemá ani tak konzervativní jako konzervační charakter.

Dík za čtení


Movsar
11. 07. 2013
Dát tip

už jsi přiložil tu heideggerovu poetiku rustikálního bydlení na f-scale?


Fruhling
09. 07. 2013
Dát tip

Už je to tady:

http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=13803

A nyní se můžeme hádat, jestli je pro nás jako veřejnost užitečnější soukromý nefunkční hotel nebo soukromý park. A jestli by nebylo dobré mít park veřejný (který zde býval kdysi)


jo. z lokálního tématu se dělá globální, přitom o nic nejde :o)


Fruhling
09. 07. 2013
Dát tip

Kellnerovi by tohle "odstupné" prošlo v případě, že by dcebata byla vedena na - řekněme - užitné hodnotě: pak by bylo možno nejen třeba opravit cesty, ale rovnou to odstupné zapracovat do návrhu nové lokality - příkladem je třeba společný park pro stávající i nové rezidenty. Pak jsou tu i určité veřejné regulační nástroje.

Problém je, že celá debata se vede na jakési podivné formálně-umělecké rovině - a to vždycky končí špatně. Kellner si postaví, co chce, a všichni budou akorát naštvaní.

Dík za čtení.


myslím, že nejde ani tak o to, že má ten hotel nějakou historickou nebo architektonickou hodnotu. Domorodci prostě nechtějí stavební ruch, prach a provoz náklaďáků. Což je naprosto pochopitelné. Stejně pochopitelné je, že nový majitel má zájem o co nejefektivnějším využití investice.

Když dělaly České dráhy koridor, byla součástí investice někde i výměna oken na soukromých domech v blízkosti trati. Třeba Kellner taky vymyslí nějaký druh "odstupného", aby uklidnil rozjitřené vášně :o)

 

ale díky za kultivovaný pohled na věc...


Fruhling
08. 07. 2013
Dát tip

.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru