Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvadlé květiny
Autor
Molten
Natrhal jsem jí květiny na louce a mám ještě poškrábané nohy od bodláčí. Dostala je, směsice lučního kvítí - červené, modré, zelené, fialové, žluté... Cestovali jsme a večer, když zapadalo slunce, tak jsme ho fotili. Chtěla fotit úplně náhodou tam, kde žila kdysi El. Cestujeme několik set kilometrů, známe se chvíli a ona chce zastavit zrovna na tom jednom místě. Jako by neexistovalo tolik jiných. Odvezl jsem ji a květiny jsme zapoměli v autě. A ráno jsem je našel i s jejími vlasy...
Lechtají mě nohy poškrábané od bodláčí,
Tvůj smích mi v uších mizí bez ozvěny,
Květiny, co natrhal jsem,
na mě se teď mračí,
že přes noc zvadly,
že jsem byl tak zatraceně zodpovědný.
Včera se střetla jakoby mimoděk přítomnost s mou minulostí,
na jednom kopci,
když slunce ohnivě křičelo, že nechce usínat.
A tak všechny mé staré lásky,
jejich radosti i jejich strasti,
všechny křičely s tím sluncem nastokrát.
A ty ses jen smála...
A já hořel...
U těch zvadlých květin,
našel jsem ráno vlasů pár.
Nadechl a počítal jsem do deseti,
protože podle barvy byly asi Tvé a já ...
najednou nevěděl,
co s nimi udělat.
Ta nejlepší píseň večera,
co jsme spolu neslyšeli,
protože byla poslední,
zahalila mě před půlnocí do šera,
a my se už neviděli,
té noci nevšední.
A ty ses z dálky jen smála...
A já jen hořel...