Jelikož jsem slíbil věnování, je tento plod snesen k nohám jisté slečny, jež se ráda prochází za svitu slunovratových paprsků nekonečným sloupořadím.

Jsou domy, jež nejsou
určeny k bydlení,
brečím před vchodem,
když odemykám.

Končí se den
v tichu jak Beethoven.
Do stropu ze tmy sousedé
vrtají hvězdy.

Vstupuji do svého nikam
a padám
do křesla v rohu, kde
před spaním pročítám
notovou osnovu:

Pár taktů
sóla
pro výtahovou šachtu.

Vrzání kabiny utichá pokaždé
o patro níž.

Jednou snad vystoupíš
na správném poschodí
a projdeš mezi nebyty,
kde přesto bují bytí.

A vyklepeš codu na mé dveře.