Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pohádka pro 1.4.- Jak prvník Hugo zachránil malou sůvičku

15. 07. 2013
7
11
1673
Autor
Voga

„O čem si dneska budeme vyprávět pohádku, Vítku?“

„Třeba o průsvitné motorce!“

Třeba. A taky o ohnivém autíčku, žabákovi, který chce létat, o mouše, která chce být autem, o dědovi bez brýlí nebo o zapomnětlivém výtahu. Spousta pohádek, které jsem vyprávěl synovi před spaním, se ztratila do nenávratna, ale mnohé se zachovaly aspoň v námětech a teď se z nich postupně stávají Jarní pohádky. Na každý večer jedna, o čemkoli, samostatné, ale aspoň jemným náznakem provázané, hlavní hrdina má vždy kalendářní jméno toho dne a fantazii se meze nekladou. Uražený (a proražený) bubínek odchází do lesa, holčička zachraňuje akvarijní rybičku, kachna se učí bruslit, botky chtějí chodit samy, vidle se učí tancovat...  Tak dobrou noc, děti, a nejen vy!

Každý měsíc má svého malého prvníka. Jsou to malé bytosti podobné skřítkům, každý je jiný, každý má jiný úkol a každý prožívá jiná dobrodružství.

Duben má svého prvníka Huga. Je to prvník městský, bytůstka, která pomáhá každému, kdo se ocitne v nesnázích. Zrovna včera třeba Hugo pomohl výtahu, který zapomněl, k čemu slouží. Poradil a zmizel. Tak to prvníci dělají.

Ten den se prvník Hugo procházel okolo chodníku, tak, aby ho lidé nezahlédli. Koček ani psů se nebál, ti by mu nikdy neublížili, protože mnohokrát pomohl některým jejich psím nebo kočičím kamarádům a to není jen tak, to se nezapomíná. Bál se spíše cyklistů nebo aut, protože kdyby na něj něco vjelo, bylo by po něm.

Najednou uslyšel odněkud vystrašené kňourání. Bylo to tichounké, nikdo jiný by to vůbec neuslyšel, ale prvníci mají báječný sluch. „Kdopak to tady kňourá?“ řekl si pro sebe Hugo. „A kdepak asi je?“

Otočil se doprava, otočil se doleva a zjistil, že kňourání přichází od popelnic, které stály nedaleko. Vylekal se. Co když někdo leží v odpadcích a nemůže ven? Rychle se rozběhl a za chvíli už byl u popelnic. Zastavil se, rozhlédl se okolo sebe a oddechl si. Původce toho kňourání totiž neležel v odpadcích, ale kousek vedle popelnic.

„Kdopak jsi?“ řekl prvník Hugo udiveně a přistoupil k malému stvoření. Bylo sice větší než on, to zase ano, ale být větší než prvník není vůbec žádný problém.

„Já jsem sůvička Erika,“ řeklo tiše to stvoření, „a moc se bojím!“

„Jak ses tady dostala, sůvičko?“ zeptal se Hugo.

„To já vůbec nevím!“ řekla smutně sůvička. „Spala jsem na větvi u nás v lese, najednou mě někdo popadnul, strčil do něčeho tmavého, pak to se mnou dlouho házelo a najednou jsem spadla přímo tady! Achich ach, bouchla jsem se do křídla a teď mě to bolí!“

„Aha.“ Prvník Hugo pokýval svou malou hlavičkou. Sůvičku Eriku asi někdo v lese chytil, šoupnul do pytle a vezl do města, jenže pytel se rozvázal a sůvička z něj vypadla tady přímo k popelnicím. „Musíme rychle pryč!“ řekl prvník rozhodně. „A hlavně opatrně!“

Jenže jak to udělat, když byli uprostřed města a všude okolo chodily zástupy lidí a jezdila spousta aut? Prvník Hugo dovedl sůvičku k nedalekému živému plotu, tam se mezi hustým křovím přece jen mohli lépe schovat, ale dál se jít neodvážil. „Počkáme na večer,“ řekl, „až bude tma, něco vymyslíme!“

Jenže nevymyslel nic. Den už byl dávno pryč, večer kráčel dál minutu za minutou, a prvník Hugo pořád nevěděl, jak dostane malou sůvičku Eriku zpátky do lesa. Vzdychal, smutně se koukal na oblohu a pořád nemohl na nic přijít. Náhle se ale zarazil.

„Copak to tam nahoře vidím?“ řekl. Sůvička se rovněž podívala na oblohu, která byla osvícena množstvím městských světel, a vylekaně řekla: „To je asi krkavec, ty znám, ale bojím se jich!“

„Ale já ne!“ vykřikl radostně Hugo. „Krkavci jsou mí kamarádi, seznámila nás má sestřička prvnička Prácička! Haló, krkavče, halo, tady jsme!“ Prvník Hugo začal na krkavce volat hlasem, který neslyší nikdo z lidí, ale který slyší každý, koho prvník zrovna osloví. Krkavec Huga opravdu uslyšel a za chvíli už přistál vedle živého plotu.

„Copak chceš, kamarráde?“ zeptal se.

„Mám prosbu, kamaráde krkavče,“ řekl Hugo. „Mohl bys prosím tady sůvičku Eriku odnést zpátky do jejího lesa?“

Krkavec se podíval na Eriku, které hned stydlivě sklopila oči, a řekl: „Dobřře dobřře, není prroblém. Jen se mě nesmí bát!“

„Já se bojím,“ pípla Erika, „já se opravdu moc bojím...“

„Nemusíš mít strach,“ prohlásil krkavec. „Tady Hugo je prríma kamarrád, jeho sestřřička Prrácička je zase prríma kamarrádka, a kamarrádům já rrád pomůžu. Nasedni si a letíme!“

Sůvička nešťastně řekla: „To nepůjde! Já mám opravdu veliký strach!“

Hugo přistoupil k třesoucí se chůvičce blíž a pohladil ji po peří. „To nevadí, že máš strach, ten má někdy každý, ale když ho zvládneš, tak ti pak bude úplně úžasně! Opravdu, a hlavně se dostaneš zpátky domů!“

Sůvička Erika popotáhla, nejistě se na Huga podívala, pak náhle opatrně přikývla, roztáhla svá bolavá křídla a za okamžik přistála na krkavcově hřbetě. „Už se skoro nebojím!“ řekla tiše roztřeseným hláskem. „Já to zvládnu, opravdu!“

„Výborně!“ vykřikl radostně Hugo. „Jsi báječná a moc statečná sůvička, opravdu! Musím tě moc pochválit, protože jsi překonala svůj strach z krkavců a to není málo, to jen tak někdo nedokáže!“

Sůvička se zatetelila radostí nad tou chválou, krkavec se mírně usmál, rozloučil se s Hugem a pak i se sůvičkou Erikou na zádech odletěl do lesa, odkud sůvička pocházela. Hugo jim zamával, chvíli se za nimi díval, pak jim zamával ještě jednou a šel dál, aby zase pomohl někomu, kdo jeho pomoc zrovna potřebuje.


11 názorů

LinaDee
29. 03. 2014
Dát tip

Líbí se mi, sama jsem se napořádnou pohádku nikdy nevzmohla...


baronka
18. 07. 2013
Dát tip
Nádhera T

filemon
18. 07. 2013
Dát tip

Páči sa mi nápad: Každý měsíc má svého malého prvníka... Na tomto nápade sa dá vystavať kniha.


Zuzulinka
18. 07. 2013
Dát tip

milé vyprávění, takových příběhů jsem také vymyslela spoustu -  řadím do klubu Za pohádkou:)


Mně to nenavazuje. Vyprávění není plynulé. Nej příklad... Autor nejdřívě píše v obecné rovině, aby potom přešel do děje slovíčkem "najednou". Taková berlička se mi hodně nelíbí. A také se mi moc nelíbí přílišná jednoduchost textu a opakování slov. Ale chápu, je to pro děti. Těm stačí málo. Třeba princezna šla za drakem, drak šel za králem, a ten král, Pepíčku, ten měl pejska Bambulku... A už se dítě směje. A když ještě vypravěč pracuje s hlasem, pak je vyhráno. Ale! Jsou pohádky a POHÁDKY. Dítěti můžu přečíst leccos, ono i dítě si může číst leccos. Já si třeba, když jsem byl malej, četl takové kraviny, až se za to teď i stydím. Ale jsou knížky, pohádky, příběhy, ke kterým se vrátím i v dospělosti a které dítěti přečtu a zároveň já sám jsem zaujmutej. Takže si myslím, že by to chtělo trošku přirozenější podání a text trochu zkvalitnit.


pedvo
17. 07. 2013
Dát tip

Lakrov - Děkuji za avízo. Už jsem to četl.


Lakrov
17. 07. 2013
Dát tip

Pohádky patří na Písmáku mezi opomíjené kategorie. Dovoluji si tedy (tento měsíc již podruhé) poslat několik avíz, za něž se nezájemcům omlouvám. Ostatním přeju příjemné čtení.


Voga
17. 07. 2013
Dát tip

Díky, Lakrove. Dobré připomínky, tohle jsem třeba, postižen provozní slepotou, nevnímal.

Každopádně Jarní pohádky vydat chci, patnáct je hotových, zbývá už jen nějakých sedmdesát sedm, což je brnkačka :-) Nicméně patnáct textů po nějakých cca čtyřech tisících znacích, to by už mohla být dostatečná výpovědní hodnota, takže teď holt musím najít nakladatelství, které by do toho na základě tohoto vzorku šlo.

Já do toho půjdu každopádně, malého tyhle pohádky bavily a baví, ohlasy známých maminek coby zkušebních lakmusových papírků byly pozitivní, délka je před spaním tak akorát a pohádka se dá napsat o čemkoli. Vedle mě na stole leží tužka. Co třeba napsat pohádku o tužce, která se už nechce nechat ořezávat? Nebo o ořezávátku, které se chce stát uměleckým řezbářem? Atd....

A pak - existuje i léto, podzim, ba i zima. V budoucnu...


srozumeni
16. 07. 2013
Dát tip
***

Lakrov
16. 07. 2013
Dát tip

Zaujal mě hned prolog; a hned několikrát -- hezké nápady :-)

Pohádka se mi líbí; je z ní cítit, že to (vymýšlet si), co naznačuješ v prologu, opravdu umíš!

Jako čtené (vyprávěné) slovo je ten text obstojný, takže jestli nemáš v úmyslu tyhle pohádky shromažďovat a (třeba jednou) vytisknout, nemusí tě zbytek mého komentáře zajímat (a tuďíž mě nezařadíš do kategorie rýpalů /nebo Rypoušů? :-) /)

Odstavec "Otočil se doprava..." by se dle mého (současným trendem pokřiveného) názoru dal trochu proškrtat (slovo POPELNIC se v něm vyskytuje třikrát, navíc ve stejném tvaru /2.pád/)

"...od popelnic, které stály nedaleko..." KTERÉ STÁLY NEDALEKO je zbytečná zbytečná přívlastková věta.

"...a za chvíli už byl u popelnic..." ...A ZA CHVÍLI BYL U NICH...

Odstavec: "Copak to tam nahoře vidím?..." možná také zeštíhlit:"...podívala na oblohu, která byla osvícena množstvím městských světel..." možná pozměnit a zkrátit formulaci na: ...PODÍVALA NA OBLOHU OZÁŘENOU MNOŽSTVÍM MĚSTSKÝCH SVĚTEL...

Ale nenech si do toho ode mě zas tak moc kecat :-) Uvidíš, co uvidí další čtenáři. A kdyby dlouho nešli, ozvi se; nějaké seženem.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru