Jako

Snu ticha v jeho pokoji 
návštěva přichází Měsíce
čas si teď krajíce odkrojí
chléb právě chutná mu nejvíce. 

Ta myšlení samoty na tebe
vrhají ve tmě náš stín
tváře hvězd vychází na nebe 
mít oči jak odlitý cín.

Beránku buď se mnou před ránem
mé tělo jenom je tráva noci    
snad na duše spících psů dosáhnem
modlit se za všechny bez půlnoci. 

A mít pak co odpustit a co si zdát  
uvěřit ve světy krasohledu
zrcadlům směti říct teď čelem vzad
i kruh je středem jen svého středu.

Moře je daleké a hoří jako ty 
do písku obilí napíšu ti
jak vítr na vlasy jak jazyk na rety 
a vln tvých dosáhnu jako smrti.