Prstýnek

 

 Je tma.

Mám službu.

Sedím u tvého lůžka a držím tě za ruku.

„Už budeš spát?“ ptám se a prsty přejíždím po tvém prostředníčku.

„Ty sis je svázala?“ dotýkám se snubních prstýnků, které spojuje béžová nitka s několika uzlíky.

Jen kývneš hlavou a dodáš: „Abych je neztratila…“

Chvíli mlčíš a pak: „…chtěla bych pohádku.“

„Opravdu chceš pohádku? Jednu jsem napsala pro Rozárku…počkej.“

Spěchám na sesternu, abych vytiskla text, který mám uložený na Písmáku.

Jsem zpátky na pokoji, rozsvěcím malou lampičku. Zapomněla jsem si vzít brýle, ale nechci se pro ně vracet. Vždyť je to přece moje pohádka, můžu si vymýšlet.

Znova tě beru za ruku. Prstýnky, kloužou po prostředníčku. Kdysi jsi mohla nosit na prsteníčku jen ten větší, tátův…

 

Čas opět kličkuje mezi vzpomínkami.

 

Otvírám tvůj sekretář.

 Když jsme si tě přivezli domů, chtěla jsi po mě tu vytisknutou pohádku. Prý jsi ji v nemocnici moc nevnímala…

Našla jsem je tu všechny – i soutěžní texty, které jsi mi kdysi ty sama přepisovala v práci na stroji ( spolu s výstřižky z novin, ve kterých se o nich psalo).

…a přitom jsem si myslela, že to mé psaní nemáš vůbec ráda.

 

***

Béžovou nitku jsem přestřihla.

Jeden prstýnek si vzala Zuzka.

Druhý mi klouže na levém prsteníčku, ale neztratím ho, neboj. Brání mu v tom ten od mého muže.

 

---