V provazech svlačců

(spíš takový text, než-li poezie)

Voníš jak louky kdysi v Charleville

kde mladý básník se svojí láskou pil

a já teď piji z tvých očí vroucích

když držím tě prolomenou v bocích

 

Pálíš jak pára čerstvých asfaltů

jak mé myšlenky v paspartu

jak slunce na holých zádech

jak mé ruce na tvých ňadrech

 

Jak drápy gaučových šelem

drásáš mě svým bílým tělem

jak trny divokých růží

mám tvá slova zaryta v kůži

 

Mrazivými doteky tvých stehen

brodím se jak nahý sněhem

jak bijí hodiny v Olomouci

tak slyším své srdce marně tlouci

 

Jsi jedním z padáčků pampelišek

co uteče mi s hbitostí lišek

jsi kopretina ztracená v poli

já sekáč co zraní ji a bolí

 

Budu čekat do příštího léta zas

na tebe co vlastníš všech osm krás

že v provazech zelených svlačců

svážu tě a milovat začnu!

---