SMRT,,

                                SMRT,,

                  Na  lavičce  v parku , sedí  starý  pán,

                       smutný  výraz  v  tváři ,

                 nad  osudem lká, Je  to chvíle 

                      právě  jen ,co  svou  družku  ztratil.

           Večer  v  lůžko uleh  sní,  ráno 

                       smrt   vše  zhatí. 

     Odešla , kde  návrat  není , smutno 

            tady je ted´ bez  ní. 

    Zavře  oči , v duchu  sní, a  hle-

            milá  přichází ,

 " Pojdˇ  miláčku  tady  jsem ˇ" 

milá  jej ted´ objímá  , není  nyní  zase   sám 

     Na  lavičce  pán  ted´  spí  , ůsměv 

         z  tváře  nemizí.

 Tak  jej   našli  kolemjdoucí ,  klidný  vyraz   v  tváři , líci.