Pár nových textů

ukládám si na vícero přečtení... řekla bych hodně velké svlékání

mimojiné je krásné, jak i samotná prostředí komunikují.. nejsou pouhými "podkresy"..  všechno to vystupuje ze slov a obrazů a stává se (a stává se znovu a jinak)

zajímavá i ta návaznost.. vlastně všechny texty jsou oproštěné od možných přeobrazností (špatné slovo, vím) a vytvářejí pevně uzavíraná vyprávění, které ale nedochází do nějakých" jednoznačností popisu".. líbí se mi, že jazyk je tam tak "vědomě přítomný" - slova a hlas na sebe reagují, báseň sama objasňuje. a to všudypřítomné vědomí paměti (ať už vlastním vzpomínáním nebo okolním prostorem) a zpětného nadhledu nad tím, ne skrýš, ale spíš otvírání tmy - a to, co je světlem, je pak i trhlinou.. celá ta mnohost všeho.

Název "Pár nových textů" ber spíš jako ironii.

 

"Pár staronových a několik nových textů" - jako název pitomé...

"Úryvky z cyklu Barrandeum" - nejsme v čítance...

"Toto není dýmka" - fajn, ale už mě někdo předběhl (nějaký komisař Magritte)...

Jsi nedůsledný v myšlení. Píšeš teď:  "Hodnotíme poesii, a ne kritiku."

Přitom ve své glose jsi napsal: "Tolik má formální výtka, zcela neosobní, a zcela se netýkající kvalit textů samých."

Tvá výtka nebyla formální, netýkala se totiž formálních atributů mé poetiky; byla veskrze editorského rázu... Tím pádem byla v přeneseném smyslu slova spíš neformální - a měla taková i zůstat (bez pokusů ji zpodstatnit následující reakcí)

Takže v kontextu s druhou reakcí si teď musím položit absurdní otázku: V jakém rozlišovacím poli mám vlastně brát vážně tvou výtku?_______

Jen jsem na tvou glosu zareagoval, což mi přišlo celkem logické; protože mi přišla.... zavádějící.

"myslím si, že nahazování nových verzí už jednou publikovaných textů je na internetu otravné..."

Tímto výrokem pouze říkáš, že tě samotný princip zásadní reedice jednou publikovaných děl - doplněných o několik zcela nových textů - otravuje, to je ovšem tvůj problém; a vztah výše uvozeného výroku a mých textů je tak zcela volný; těžké pak takový výrok brát vážně a diskutovat jej, když je to vlastně jen taková osobní noticka, která o textu samém neříká vůbec nic.

Ve své stručné reakci na tvůj výrok jsem se odkázal na prolog, který přesně vymezuje rámec i důvod publikování pozměněných textů cyklu (kratičké Chvění - které je, jak sis správně všiml, původní - je zde ponecháno jen pro kontext s koncem předchozí básně; jiné texty z Barrandea, a že jich je, které jsem zde na Písmáku již jednou publikoval a které nedoznaly výrazné změny, v tomto nyní publikovaném cyklu znovu nejsou, ponechal jsem je stranou).

Nesměřuje jen k mé recepci, ale i ke tvé presentaci. Což je pro mě, jak víš, klíčová dvojice onoho performativu, kterým chápu být báseň. Narozdíl od textu, na který se jako kritik zaměřuješ ty, a který je pro mě zcela nepodstatný.

Dneska jsi ale ty autor a já komentující, a tak je mi docela jedno, jestli Tartaro ve tvých očích něco "pochopil", kdežto já jsem pouze "glosoval svou recepci". Pro skromného autora každá kritika stejně relevantní, protože od člověka.

Hodnotíme poesii, a ne kritiku. Takže jestli se chceš vůči mé výtce nějak ohradit, budeš ji muset vzít vážně. Pokud nevezmeš, nic se neděje, ale pak nemáme o čem si povídat :-).

Ale abych nějak navázal i na to, co jsi naťuknul: Nevím, co myslíš "organickým" vývojem. Bez ohledu na to, že bych skoro dal ruku do ohně, že třeba takové Chvění se od minulého náhozu nezměnilo ani o jednu čárku.

jo, ... *

To není formální výtka, Maxi. Cos napsal, je jen glosa, jejíž vypovídací hodnota nesměřuje k textu, ale k tvé recepci. Viz co jsem uvedl v prologu - některé texty jsou zcela nové, jiné prošly organickou evolucí. Což třeba Tartaro pochopil přesně.

Ech, upřímně řečeno, myslím si, že nahazování nových verzí už jednou publikovaných textů je na internetu otravné. "Pár nových textů" pak opravdu působí jako velmi špatný vtip.

Tolik má formální výtka, zcela neosobní, a zcela se netýkající kvalit textů samých