Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chvilka vzpomínání

22. 08. 2013
3
9
631

Končící léto ve mně probouzí nostalgii...

Zalehla jsem na houpací lavici. Jediné zhoupnutí, pár kyvů tam a zpět, průsvity slunce listím jabloně a stala jsem se na okamžik děckem. Modrou oblohu křižují jiřičky, světlo v koruně třešně je srpnově žluté. Vzduch voní po horkém asfaltu a trochu po večeři, kterou kdosi chystá.
A já jsem náhle na prázdninách u dědy. V myšlenkách mě netrápí nic, co bylo, ani si nelámu hlavu s tím, co mě čeká.
Je léto a čas má cenu jako chladná voda v řece, hříbek skrytý v mechu či nákup v malinkém knihkupectví, kde mají krásné dobrodružné romány.
A večer je dlouhý, plyne v poklidném tempu. Výpravy do temného lesa na dříví jsou napínavé, o to víc, že sousedovic pes umí přeskočit plot.
Hovory dospělých jdou jedním uchem tam a druhým ven, nezanechávají valných stop, přesto je ten hovor uklidňující. Jsou tu a o vše se postarají. Rozhodnou za nás, děti, hlídají nás a ochrání, i když jim k ránu utíkáme přes zamčenou branku do lesa, natrhat malinové listí na čaj uvařený v kotlíku nad ohněm.
Minuta vzpomínek uplyne a zas jsem to já v přítomném čase, podivně rozradostněná. Vidím chvíli jasněji, nehýbu se a očima sleduji hru stínů na stříšce lavice.
Za ten okamžik děkuji, jako za nečekaný a cenný dárek


9 názorů

:-) Pěkně zveršované. Ačoliv jsem to nestihla přečíst večer, i ráno to potěší. :-)


Kočkodan
27. 08. 2013
Dát tip
Nekonal se záchvat desu, ve tvých ocích nejsem janek, pridám druhý do závesu a popreji hezký spánek. :-)

Děkuju. Veršovaný komentář jsem ještě neobdržela :-).


Kočkodan
26. 08. 2013
Dát tip
Nezdarí se popsat vzdycky svý pocity nostalgický hezky tak, jak tys to zvládla, rada z nás ted taky mládla...

Určitě uměla. Musí se ale dostavit ta správná nálada. Děkuju moc!


srozumeni
23. 08. 2013
Dát tip
Moc se mi libi. Take mam v hlave par takovych vzpominkovych zastaveni,ktera se mi na chvilinku prehrajou za zavrenymi vicky. A opravdu to nekdy vykouzli i usmev na tvari. Jen o tom neumim takhle hezky psat...***

Děkuji za milý komentář. Čas mě žene od takovýchle chvilek pryč. Někam dopředu. Postupně se ztrácí kouzlo ze života. Hrozně ráda bych ho tam vrátila. 

 

Čárka je doplněna :-) Díky 


Lakrov
22. 08. 2013
Dát tip

Z takových okamžiků, jaký popisuješ, se dá postavit nový svět, i když možná už jen vlastní, vnitřní. Někdo ty okamžiky naštěstí dokáže udržet, seřadit a něco o tom světě sdělit svému okolí. Kéž by takových okamžiků (a času potřebnému k jejich seřazení) bylo co nejvíc.

 Mezi slova ...nás děti... patří čárka :-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru