Těšili jsme se jako děti,

Až budem velcí nebo kmeti,

Až prostě budem dospělí,

Že nám svět moudrost nadělí.

Těšili jsme se jako malí,

Až budem zralejší či zralí,

Že budeme mít odpovědi,

Že budem ti, co všechno vědí,

Vyrostli jsme, už nejsme malí

Už jsme i trochu světa znalí,

Jen otázek je čím dál víc

A my nevíme pořád nic.

I když se tváříme jak machři,

Jak bratři děda Vševěda,

Tak tápem světem jako děti,

A čas nám stále více letí.

Asi je to i nějak vidět,

Možná bychom se měli stydět,

Děti jsou dneska jinačí.

A naše moudrost nestačí,

v době kdy odpoví jim hned,

Na každou otázku děd Internet.