Když je po všem

 

 

 

 

když je po všem

 

mám spoustu práce

a jsem bez domova

vyplácejte mě v tichu a artefaktech

dejte mi pokoj

nebo si ho stvořím na papíře sám.

 

leze se tam dvojtečkou, je to takový starý

kouzlo:

puff, a jsme tam - i bez hezký asistentky

tma, tma,

musím vydlabat okno do zeleně

červeně kvetoucí

osvětlené obří vodíkovou lampou

jež je zavěšená v prázdnotě ostrého úhlu

se stínítkem mraků

rostliny pohnojím pižmem a hmyzem

rámy zasklím čiře i tónovaně

z balíku krajek vystíříhám záclony

(trochu si nechám na později)

 

otevřu okno,

vykopu otvor na dveře

a udělám průvan:

strašně jsem se zpotil

 

dveře dubové

z jedné strany kované

z druhé vyřezávané a

tmavě mořené

mým steskem po asistenci,

zlaté kliky a kličky

vykoupení mosazí z pařátů bílého plastu

lahvička od parfému

plněná olejem

aby mi dveře nevrzaly na nervy

 

*klap*

vrtačka, hmoždinka,

je v tom háček

ale klíče jsem

definitivně pověsil na hřebík,

stolička, blíženci Obouvák se Zouvákem

komoda na polobotky podobojí způsobou

bříška mých prstů

hladí mozoly voskovaných parket,

oči a plosky

hřeje perský koberec

...mám toho dost.

okno pryč, dveře pryč, parkety, fetiš na obuv,

dejte všechno do prdele

pendlovky odbíjejí mou trpělivost,

padám do čalouněný kundy s ušima

kouří

se z cigára a ze svařáku

přivoním ke kyselému hřbetu

ohledávám znaménka,

čtu si a na gramofonu

roztáčím lesklou tmu pro magnetický dráp,

protože

 

když je po všem, mihotá se svíčka

čumím na čtyřmetrový strop,

zpod kterého veledůležitě

shlížejí barokní portréty

šiju ze zbylých krajek

kalhotky pro asistentku,

bez které je každé číslo trapné

 

na psacím stole dokončím to,

vytáhnu ze zásuvky

smaragdovou obálku,

olíznu a pošlu pryč.

dobrá adresa bývá zpátečnická

a fiktivní

 

 

 

 

---