V Praze

Chtěl jsem se ztratit 
já holub bez města 
mé oči  
v korunách jeřabin malostranských zahrad 
i hluboko pod zemí 
neseny eskalátory k přestupu na soumrak
neviděly nic než nebe
kterého si nikdo nevšiml, protože na něj nikdo nerozdával reklamu
i pankáči a jejich holky
kteří se jindy dívají, byli slepí jako všichni
a kontrolovali, jestli se na ně dívají ti kolem
když na ulici napodobují pohyby sex
že by je člověk pohladil  
a přesto bylo modré jako křídla racků
v jejichž perech se zrcadlí voda tak
jakou ji chceme vidět
to neviditelné nebe 
v němž letěly ptačí šípy i oblaka podobná představám a navoněným holkám
o kterých vím, že nemyslí na nic jiného než na sebe
a tak je těžké jim pomoci 
protože mé tělo opisuje neznámé kruhy
na usmířenou    
i jen tak 
a vlastně jsem se tak nalezl 
s každým vědomím, jehož jsem se dopustil
jen kvůli sobě 
když na náměstí kde se dívá Boží oko
myslel jsem, že mám milion pocitů najednou za celou Prahu 
a za padlého anděla, který odvrátil tvář rychlostí světla
jsem se pomodlil Otčenáš 
ale přiznávám, že jsem s tím spěchal 
a i když
nejhezčí západy slunce jsou nad Německem 
nejlepší záchody jsou v Belgii 
a nejdrzejší holubi jsou v Londýně 
pak ztratit se v Praze 
je mnohem víc